Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství (1981)

Ťažko povedať, čo vadí viac - nuda alebo losangeleské násosky a trosky, ktorých predstaviteľom je aj hlavná postava spisovateľa pretĺkajúca sa životom ledabolo. Síce má "štýl", ale už nič iné. Všetky postavy spadajú aj do kategórie sexuálnych trosiek so svojimi perverzitami a deviáciami. Okrem sladučkej Muti sa nie je veľmi na čo dívať. Toto je šliapnutie vedľa. Hľadať hlbší zmysel je ako pátrať po milencoch 70-ronej mníšky.

Spíš bych to pojmenoval "Poflakování vožralýho vošousta". První třetinu pronásleduje vyžilou rašpli přes celý město, a pak konečně potká svou osudovou štětku, která po něm jede tak, že se musí odreagovat s odulou hrošicí. Vysvětlí mi někdo, jak je možný, že si Ornella propíchne čumák zkrz-naskrz tlustou sichrhajckou a o dvě minuty později má zase svý alabastrový tvářičky?

Možná jsem nebyl ve vhodné náladě, ale na tuhle nudnou sračku se nedalo dívat. Jakýsi hnusný starý alkoholik se poflakuje světem, pokouší se uchlastat k smrti a když zrovna nechlastá, tak se snaží osouložit ty největší špíny, jaké jsou zrovna po ruce. Takhle samo o sobě to nezní špatně, ale průvodcem pro diváky je celým filmem nuda a totální stereotyp. Občas vypustí z úst nějaký pseudo filosofický žvást, respektive řekne něco naprosto jasného rádoby složitě a vznešeně a nuda pokračuje dál. Bukowski mi nevadí, dokonce mám od něj něco málo načteno, ale zpracování a děj tohoto filmu - to bylo něco otřesného. Naprostá sračka a totální ztráta času, kdy jsem odpočítával sekundy a těšil se, až to utrpení nabere konečně konce.

Kolik ti je? / 12. / Rozkvetla jsi brzy.Film má své kouzlo. Kdyby Vás napadlo klást si otázku, kam se schovává na zimu Hollywood, zošklivělý úbytkem světla, vězte, že možná do Ferreriho filmů.
Bukovski + Ferreri se zdá být jako svého druhu logické spojenectví. Historku o chlapovi, který se rozhodl užrat se k smrti, mohl napsat klidně ten první. K erekci, ejakulaci a všem možným příběhům obyčejného šílenství mají rozhodně blízko oba.
Potíž spočívá v korespondenci slova a obrazu. Zde jakoby probíhaly šílené příběhy paralelně, Bukowskiho plnotučný alkoholický nákal o něžném barbarovi se s Fereriho vždy absurdně akcentovaným, odtažitým vyprávěním nikdy plně neprolne.
Bukowskiho prózu by měl točit, měl-li by vůbec kdo, nějaký odvážný Američan.
Děkujeme samozřejmě za zadek, když už ne předek, Ornelly Muti.

Podle tématu bych čekal, že to bude všechno trochu špinavější, ale je zde vlastně jen pár scén, které vás opravdu vytrhnou. Hlavně ty, kde si Ornella Muti ubližuje. A to jsou scény, které vás dovedou uzemnit. Ale pak najednou nic a vy nedostanete to, co byste čekali od něčeho, co je natočeno podle Bukowského.