Velká žranice (1973)

Na mě tohle působilo hlavně jako hodně zvrácená komedie. Vždyť ten film obsahuje tolik komických situací! Je to na svoji dobu hodně odvážné. Ale zas tak zvrácené a nechutné, jak jsem čekal to není... Film je spíš docela uhlazený, postavy se k sobě většinou chovají slušně a vytříbeně, a i ty největší prasárny přecházejí s nadhledem. Jsme přece lidi ne? A každý máme své potřeby. Ať už je to potřeba jíst a vyprazdňovat se, tak potřeba přátelství a lásky. A o tomhle je podle mě tento film. Na pozadí zvýrazněných lidských potřeb nám předkládá obraz lidství ve své čisté a prosté nahotě. Výborná jsou jednotlivá úmrtí a herecké výkony hlavních čtyř postav. Trochu ale v hodnocení nadsazuji, protože stopáž je přepálená a je to dost často nuda. Každopádně zajímavé.../75%/

Na filmu jsem byl kdysi dávno ve filmovém klubu v místním kině. La Grande Bouffe aneb Velká žranice je francouzsko-italská satirická komedie. Příběh se točí kolem čtyř přátel – pilota, šéfkuchaře, soudce a televizního producenta (Mastroianni, Tognazzi, Piccoli a Noiret) – kteří se rozhodnou spáchat sebevraždu neobvyklým způsobem: ujedením se a excesivním užíváním požitků až k smrti. Uzavřou se do luxusní vily a oddávají se nekonečnému hodování, pití a sexuálním radovánkám, což postupně vede k jejich fyzickému i morálnímu rozkladu, až nakonec smrti. Film je temnou kritikou konzumní společnosti, přemíry materialismu a ztráty smyslu života. Kombinuje prvky absurdity, černého humoru a provokace. Před sledováním filmu je rozhodně nejlepší alespoň 24 hodin nic nejíst

Nemusíte byť gurmán, aby ste si tento film užili. Stačí mať popri chuti na jedlo ( aj keď niektorým divákom po zhliadnutí, zrejme po chuti nebude ), aj schopnosť prijímať kontroverzné témy, či spracovania. Rozhodne veľký filmový kult a niečo, čo sa už vyše 50 rokov v škandálnosti málokedy podarilo prekonať.

Viděl jsem aktuálně dva filmy Marca Ferrariho, tento a SÉMĚ ČLOVĚKA a napadlo mě, jak hodně se jim třeba nechal ovlivnit Ruben Östlund při psaní TROJÚHELNÍKU SMUTKU. Trojúhelník sleduje následky pozdního kapitalismu v odrazu opulentního obžerství (i v grafickém detailu) a následně svoje protagonisty uvrhne do stavu prvobytně pospolné společnosti, což je vpodstatě tématická kombinace VELKÉ ŽRANICE i SÉMĚ ČLOVĚKA. Tím nijak neviním Östlunda z plagiátorství (byť se v obou filmech velmi výrazně zvrací a odpadní systémy dějiště se značně přeplnění), jen nahlas fantazíruju. __ Co se ŽRANICE týče, ve své době udájně silně dekadentní a pro publikum šokující. To už dnes těžko může platit, minimálně pro trochu “zkušené” diváky. Co zbylo je film s uhrančivou atmosférou staré vily, ve které se skupina lehce až silně deprimovaných mužů ve středním věku poddá nepsanému paktu labužnicky se ujíst až k smrti. Žranice je plná hodně oddaných hereckých výkonů (nejen ústřední čtveřice), u kterých není pochyb, že do toho filmu šli s absolutní důvěrou ve Ferrariho tvůrčí myšlenky. __ Nejsem sice příznivcem tzv. fekálního humoru, ale jedině ve Žranici jsem tento žánr viděl režijně tak dokonale zachycen, v situacích, které jsou až absurdně nečekané a vždy trvají přesně o těch pár vteřin déle, že jsem to musel oslavit dlouhým překvapeným smíchem.

Nemůžu říci, že jde o film, který by byl špatný. Naopak, jde o skvěle udělaný řemeslný kousek, který je i dnes koukatelný. Ale zároveň je to snímek, který mi stačí vidět jen jednou. Jsou v něm pasáže, u kterých jsem slintal nad krásně připraveným jídlem. Ale i scény, které byli natolik morbidní, až nechutné. Ano, je to art se vším co k tomu patří. Ovšem jeden z těch lepších artů.70%