Poslední žena (1976)

Od Ferreriho som už pár filmov videl a niektoré boli dosť zvláštne a nesadnú každému. Zrejme mal svoje úchylky, čo sa ukázalo v tomto filme. Erotiky je tu viac než dosť, hlavne Depardieu tam kmitá tým svojim kyvadlom dosť často, no aj Ornellka tu ukáže toho dosť a bola tu nádherná. Nejde ani tak o tú erotiku, ale celý film je vlastne o sexe a pomedzi to aj staranie sa o dieťa. Veľa sa tu toho nedeje, no Depardieu aj Ornella sú takí kvalitní herci, že to spoľahlivo ťahajú a divák sa nenudí. Záver už bol trošku úchylný, ale priznám, že ma ten záver potešil, lebo som to Depardieuovej postave prial po tom, ako sa k tomu nežnému kvietku Ornelle správal.Príbeh 2/5, Vizuál 2/5, Herci 4/5-Videné na TV 42'' FHD v originálnom znení s titulkami

Poslední žena, to je kastrace patriarchátu. Ferreri zde manifestuje obecnější ideje ve fyzicky hmotné a smyslové konkretizaci. A opět vše dovádí se svým sklonem k černému humoru do extrémnějších pozic, svého charakteristického výrazu. Svojí manifestací konkretizace vlastně velmi výstižně popíše základní rozdíl mezi mužským a ženským postojem k životu a vlastním životním rolím. Patriarchální struktury společnosti mají již ve svém základě dominanci mužské sexuality, sloužící jako jakési sebe-utvrzení vlastní mužnosti. Proto se také připomíná Hnutí za osvobození žen, jež vzniklo na konci let šedesátých s požadavky na rovnost morálních, sexuálních či ekonomických práv. Ferreri je tradičně nekompromisní a setrvání v "tradičních" rolích přivádí ve své pointě do extrému, činí prohlášení, a to sebevědomě, provokativně. Hrdinou Ferreriho smyslově hmotné demonstrace je Gérard (Gérard Depardieu), mladý inženýr, snažící se uskutečňovat svou představu o šťastném rodinném životě, ale vychází z představ tradičnějších, jež předpokládají pohlavní potvrzování dominantní pozice. Proto mu nakonec nezbývá nic jiného, než hledat své vlastní místo, avšak činí tak dychtivě a nespokojeně, neboť se mu vše (tzn. veškeré dosavadní jistoty patriarchálního světa) vzpírá. Druhým vrcholem je Valérie (Ornella Muti), mladá žena, jež žádá více cituplnosti a důvěry. Z dalších rolí: Gérardova manželka a feministka Gabrielle (Zouzou), Gérardův "mužný" kamarád René (Renato Salvatori), Gérardova zprvu odmítnutá a poté odmítající milenka Benoîte (Giuliana Calandra), Valériin opouštěný milenec Michel (Michel Piccoli), či Gérardův a Gabriellin malý synáček Pierrot (Benjamin Labonnelie).Poslední ženaje svědomitě provokující černohumornou intelektuální hříčkou Ferreriho. Nahota je tu prostředkem k definování patriarchátu, neslouží primárně k uchvácení pozornosti. Ferreriovský filmový požitek!

No, ač mě zpracování šokovalo. Přesto nevyznělo na prázdno. Rozdílnost muže a ženy, emoce, sexuální pudy se zde velmi syrově představili až na dřeň. Ano je to problém balancování na tenkém ledě v pocitech a potřebách rozdilných v cítění a co každý očekává a nedostává. Navíc Ornea pravděpodobně o své dítě přišla. Filmu vytýkám, že co se týče ztvárnění malého syna, dle mého pohledu jsou zde momenty, které diváka drží od vztahu k dítěti v odstupu..málo emotivní, možná je to schválně, ale dítě jako by zde byla jen jakási věc...jde z ruky, do ruky. Syrově je zde předvedený chtíč muže, je jeho otrokem, diky tomu nemá chvíli klid.
Žena je pak co by obětí, má sice své touhy, ale mnohem mírnější touží po bezpečí, tím se dostává vztah do nerovnováhy a vrhá ho to do slepé uličky.
Ovšem závěr filmu je šokující a proto dovede diváka k zamyšlení se nad celým filmem. Kdyby zde tento závěr nebyl, divák by si tu závažnost neuvědomil ,,že sexuální pud je nejsilnější, a nejde ovládat " Jinak by mi obnažený Gepardiue připadal až trapný a zbytečně se předvádějící ... no po zakončení filmu, mi připadá odvážný, že tu roli vzal.
Možná dávám malé hodnocení, přestože cítím že to zasáhne člověka do hloubky, asi proto, že bych se na to nedokázala dívat dvakrát ... ALE, kdo chce si víc než si přeje uvědomí, jak se protíná muž/žena... a dítě jako důsledek. Každý je ve své roli...a rozumí i roli toho druhého???

Ono se na to překvapivě docela dá i koukat, přestože se tu vlastně nic neděje. Ale je to prostě úchylný a nemocný film, a nikdo mi nenamluví, že je to snad nějaké zrcadlo nemilosrdně nastavené nemocné západní společnosti. Je-li společnost zkažená, má ji umění napravovat krásou, a ne plodit takové sračky. "Velká žranice" možná nějakou myšlenku měla, ale tady ji prostě postrádám. Potěší akorát krásná Ornella Mutiová.

Vysoke hodnoceni tomuto filmu mohou dat jen lide nemocni. Tak odpornej film jsem uz dlouho nevidel. Muti a Depardieu jsou prasata. Jestli tomuhle nekdo rika umeni, tak to je potom linie mezi umenim a prasarnou velice tenka. Nejsem zadnej puritan, ale i zde na CSFD kde neni ve filmu ani naznak porna nebo tak, tak se napise Drama / Pornograficky. Zde ani zminka o tom ze to neni " drama" , ale ze jde ciste o pornografii a pedofilii.Chudak dite, zazaloval bych v dospelosti toho rezisera za pedofilii a Depardiea take. Umeni prece neznamena mit za kazdou cenu ve filmu velice otevrene sexualni sceny.