Eleanor the Great (2025)

Celovečerní režijní debut Scarlet Johansson o svérázné důchodkyni, která si po smrti své nejlepší přítelkyně “přivlastni” její příběh přeživší holokaustu. Eleanor neni v jádru extra originální kousek a to, že hlavní hrdinka lže se řeší až v druhém sledu. Celé se to totiž motá primárně kolem ztráty bližního, truchlení a zpracování smutku, které je velmi individuální a v tomhle směru tenhle malý film vlastně funguje celkem dobře. Hodně tomu pomáhá nejen June Squibb, která je stejně tak otravná jako okouzlující, ale také Erin Kellyman, kterou bych celkem rád viděl ve filmech častěji. Sice to není nic na opakované shlédnutí, ale na jedno podívání je to úplně ok kousek…60%

Když malá lež přinese velké porozumění.Hledáš-li film, který ti neroztrhá srdce na kusy emočně drásajícím dramatem z války, ale spíše tě zahřeje u srdce a donutí k úsměvu skrze slzy, Eleanor (2025) je to pravé. Nejde o žádné přelomové dílo kinematografie, které by bořilo žebříčky kritiky, ale o to upřímnější zážitek nabízí. Snímek citlivě otevírá téma samoty, se kterou se hlavní hrdinka potýká. Zápletka se roztáčí kolem jedné nechtěné lži – momentu, který sice nevznikl ze zlého úmyslu, ale přesto zamotá karty všem zúčastněným. Co by v jiných filmech vedlo k těžkému melodramatu, však Eleanor transformuje v odlehčený, lidský příběh. Film ukazuje, že i z chyby může vzejít něco krásného: Obrovská empmatie, vzájemné porozumění: Schopnost odpouštět a vnímat potřeby druhých je hlavním motorem celého děje. Eleanor je film pro večer, kdy chceš vypnout a nechat se unášet příběhem, který má sice melancholické tóny, ale nakonec tě pohladí po duši. Chybí mu sice o kousek větší dravost, aby se zapsal do filmové historie, ale své řemeslo zvládá skvěle.Režijní debut Scarlett Johansson. Obrovské štěstí měla navíc při volbě hlavní role. Obsadila totiž tehdy čtyřiadevadesátiletou June Squibb, která té postavě osamělé starší dámy dodala přesně tu lidskost a vrstevnatost, díky které film i přes drobné režijní neduhy tak dobře drží pohromadě. Na debutantku velmi solidní práce!

Film plný klamstiev, geriatrikov, židovského vyplakávania a iných. Nič, čo by ma zaujalo. Skajka išla na istotu, ako keby to potrebovala. A jak pozeráte, tak pozeráte, čísla na športu žiadne. ODPAD!

Milý, citliví a smutný snímek. To bych od Scarlett nečekal. Moc hezké

6/10| Johansson je nadmíru schopná (a k tomu pohledná - ideální kombinace pro Hollywood) herečka, která si konečně splnila dlouholetý sen a svým debutovým kouskem dokázala, že od nynějška je už i obstojná režisérka a jsem zvědavý, s čím vyrukuje příště. Což je víceméně hlavní poselství filmu, protože scénář, který dostala do ruky, jede po všech stránkách na jistotu a vyjma nesourodé dvojice hlavních postav se ničím neodlišuje od tuny podobných dojemných historek na stejné téma (není divu, že se Kamen dlouhé roky válel v šuplíku a realizace se dočkal až díky Johansson). | Nic proti narativu se spoustou žánrových klišé, pokud film dokáže rozdávat humor, sentiment, radost i smutek v přesně stanovených dávkách v přesně stanovený čas, tak to může skvěle fungovat, přestože něco podobného bylo k viděni už mnohokrát. Tady je to ovšem od začátku do konce podáno naprosto předvídatelně (malé nedorozumění se promění v relativně pochopitelnou lež, která se postupně stává větší a větší, přičemž hlavní postava samozřejmě veškeré příležitosti uvést věci na pravou míru dříve než bude pozdě ignoruje, …) a mechanicky se všemi ohranými dějovými zákrutami, aniž by film dokázal něčím překvapit (… až bublina splaskne a dál následuje to samé, co ve všech podobných žánrovkách, tj. rozčarování/pochopení/usmíření a happy end s vodopádem slz). Po řemeslné stránce to Johansson zvládla na výbornou, Squibb ve svém věku podává obdivuhodný herecký i fyzický výkon (Zohar je ještě o kousek lepší, byť na mnohem menším prostoru) a slzička štěstí na konci mnohým jistojistě ukápne, ale na něco více, než je standardní žánrovka, to nestačí. |PeZet(13.12.2025)