Eddington (2025)

Dvou a půl hodinová parafráze na anti-westernový žánr převedený režisérem fantaskních hororů  do současnosti (ok, roku 2020, slušně mi to zopakovalo historii, kterou jsme si všichni prožili, bylo to silný) tvořící ostrou kritiku americké rozpolcené společnosti v jízdu tvořící jeho klasickou děsuplnost skrze realitu absurdity reálného světa a postav zaslepené politikou pomalu ztrácející kontakt s realitou (dejme tomu). Plus je teda všechny nasvěcuje a snímá svým klasickým stylem a dále je i uvrhá do prostředí, které jen ten dojem umocní. To je asi hodně abstraktní pojmenování věcí. Po mém milovanémBeau is Afraid, kdyAri Asteruvrhl svou vizi skrze symboliku a stylistiku vyprávění do nejzašlejších mezí, co mu filmové médium dovolilo, si dal od abstraktní surrealističnosti oddech a zavítal do reálných prostředí, s realistickými postavami a samozřejmě i kvůli námětu neduhy doby. Horor zde tak tvoří (mimo tu všudypřítomnou westernovou náladu, která je zábavně parodická, ať jde o styl záběrování, hudbu, aj.) skrze postavy a jejich uvěřitelnou šílenost, která s odkazy ku dnešním dním (Trump, Epstein files, ale i kauzy okolo levicově smýšlejících protestních skupin a jednotlivců) jen umocňuje divákovo napojení se na tyto podobnosti - což, pomůže-li tomu filmové médium správným záběrováním, střihovou skladbou (byť ta je v tomto případě občas lehce chaotická a občas lehce ujíždí) a jinými prostředky, tak ten horor z toho přeci jen klasickým slova smyslem vznikne. Plus musím poznamenat, že si Ari Aster doslova přivlastnil digitální kameru coby prostředek uměleckého vyjádření, protože je opravdu jedním z mála, né-li jediným režisérem, u kterého mi přijde, že plně využívá její dynamiku, světelnost, důraz na barvy a dále, záběrování využívá na maximum a podobně, ale to je jen poznámka, co mě k němu napadá tak obecně. Co ale musím jinak k samotnému filmu poznamenat je fakt, že je to přeci jen dlouhý (oproti o půl hodiny delšímu Beauovi mi to tady zkrátka trochu vadilo), postav tam je přehršel a trochu se v tom obecně špatně orientuje. Pořádný grády to nabere ved ruhé polovině, ale první polovina je mnohem více sociální kritikou, takže to vlastně chápu. To ale nic nemění na tom, že je to tak nějak svojí formou přeci jen hůře zapamatovatelný snímek bez více charakteristických atributů, které by se divákovi dlouhodobě udrželi v hlavě. Z mého prvotního pohledu. A to mi přijde škoda, protože je to opravdu hvězdně napěchovaný spektákl, s hromadou super momentů a potenciálu, ale... nějak to trochu zapadlo. Škoda. Že by to bylo tím, že to u nás ani nebylo v kinech. Kdoví.

Ari Asterzase svým osobitým stylem natočil něco, co se vymyká všemu, co jste doposud viděli. Zakomponování pandemie, BLM, Antify a protestů do děje je tak skvěle použito, že to je pro další generace slušnej obrázek toho, jak to tenkrát chodilo. Zpětně člověk vidí ty absurdnosti a nesmysly vycházející z koronaviru (roušky, dodržování vzdálenosti, lockdown, testy, fanatická hnutí, lidská společnost, strach)... A do toho všeho kandidatura na starostu, do které šerif začne míchat osobní témata jako hlavní motiv... a pak se to zvrhne. V nečekaný morbidní hon a střílečku a morální ponaučení z toho, že jako trest se můžou stát i horší věci, než smrt.Joaquin Phoenixopět válí, i když z filmu jsem si odnesl hlavně to, že byl takovej trochu divnej. Ale délka mi nevadila.

Za mě nejlepšíAster. Jeho veškerá předešlá tvorba si mě sice ani trochu nezískala, ale s Eddingtonem jak kdyby změnil recepturu, měním na něj zčásti názor. Přijde mi, že si zde s všeobjímajícím psychickým nátlakem vyhrál ze všech svých počinů úplně nejlépe. Do zdánlivě ospalého městečka Eddingtonu situoval všechny nešvary a citlivá témata Ameriky roku 2020, k tomu přidal hrst neotřelých postav, křik a násilí a nechal své dílo volně se rozvíjet po celou stopáž. Cením především vedlejší postavu manželky šerifa (Emma Stone) a její mlhavé pozadí se znásilněním v dětství, protože její monolog u večerního stolu mě, přiznávám, silně rozrušil. Stejně tak musím vyzdvihnout scény nočního scrollování na sociálních sítích, z nichž vyzařuje přímo neklid a kolotoč obav. Nevybavuju si film, kde by se s využitím mobilu jakožto prostředku rozkolísané rovnováhy pracovalo lépe. Takové probdělé noci, noci plné urgentnosti, kdy se všechno zdá důležité, a přitom je něco po půlnoci a není čas je řešit, zná každý. A ty konspirace, ty konspirace, jak ty byly dobře do děje začleněny. Zdání, že se svět hroutí. Všudypřítomný pocit nedostatku času. Urgence. Konec. To všechno a mnohem víc dodávalo pocit kvapu, neklidu, tušení, že něco pod pokličkou vře, až to v poslední části (doslova) vybuchlo. Za sebe bych možná následné dění značně usměrnil, byl to přece jen dosti zbytečný chaos, neúměrný k předcházejícímu, výborně vystupňovanému dění, kde bych byl i schopen jít na 4 hvězdy, ale co už. To pobíháníJoaquina Phoenixaa střílení po něm mě taky ve své podstatě bavilo, jen to bylo o poznání přízemnější, bez jakéhokoli pokusu o sdělení něčeho většího. Závěr samotný však tento narušený dojem zase napravil.Vyhodnocení:Trestuhodně nepochopený snímek

ani nevim, co jsem to vlastne sledoval.. 2.5h naprostyho bahna posledni doby - je to vsechno satira? Je neco mysleno jako vazny komentar formou nadsazky? Film zasazeny do obdobi covidu a protestu George Floyda demonstruje jak stupidni obdobi to bylo a jak se s tim vlastne nikdo neumi nejak logicky vyporadat. Pedro Pascal hraje starostu Eddingtonu (a nebyl otravnej, protoze nikoho viditelne neosahaval) a oponentem mu je mistni serif v podani skvelyho Phoenixe (kteryho jsem ani nepoznal). Film je prave sledovan z jeho perspektivy, kdy oponuje narizenim o noseni masek, ma doma mentalne nestabilni zenu (divna Emma Stone) a zpocatku se jevi jako pomerne racionalne uvazujici postava. Na to se postupne nabaluje dalsi bahno v podobe politickych voleb, socialnich siti a ucelnych editu, jiz zminovany BLM / George Floyd protesty a bojovnici za socialni spravedlnost, Antifa, konspiracni teorie a kult odkazujici na Bohemian Grove. Bylo toho hodne a vubec nebylo jasny, kam vlastne film smeruje. Spoiler; Phoenix prijde o zenu, vybije si to na Pascalovi (politicky oponent, ale nijak to nereaguje na pricinu ztraty zeny) a okamzite se stane z protagonisty dalsi z mnoha svini ve filmu, kdy za ucelem sebezachovy podrazi i vlastni spojence. Zaver s prijezdem elitniho komanda antifasistu byla uz jen tresinka na povestnym dortu psa a kocicky. A konec? Z mistniho mladyho levicaka se stane nejakej pravicovej influencer, ze serifa se stane zelenina a dosahne cile stat se starostou (mame byt radi ze prezil nebo je to mega trest za jeho ciny a popirani covidu, kdy je jenom nastrcenou figurkou, ktera dotahne do konce co chtel Pascaluv starosta, a musi ted potupne sledovat jeho tehotnou zenu s jinym a tchyni, co vedle nej v posteli mrda s mladym opecovatelem?) a nepravem obvineny cernoch se stane serifem po svym otci. Dve a pul hodiny je dlouhy film, presto mi prislo, ze tomu neco chybelo. Strasnej gulas, nejasny zamer filmu - oslovilo me to a zaroven neoslovilo. Tezko hodnotit, ale dam tomu spis horsi hodnoceni..

Ari Aster poprvé bez špetky hororu ale stále svůj. Satira na Ameriku a vše co zažila za posledních několik let, (Covid, Floyd, zbrojení a sociální sítě, jako manipulace) která umí být zábavná, kousavá a v druhé polovině překvapivá až šokující. Pořád ale zbytečně dlouhá s řadou postav, které jsou navíc a vyústěním, které nebylo úplně uspokojivé. Pedro upozaděný, Phoenix klasický otloukánek a zároveň nebezpečný a psychicky labilní. 50%