Dylan Moran: Monster (2004)

Pro mě trochu slabší a méně přístupnější humor než třeba u takového Louise C.K., ale určitě velmi povedené vystoupení, kde lítají opravdu povedené narážky a hlavně (jak už to u podobných vtipálků bývá) často hodně pravdivé. Je fakt, že na kouření si spousta lidí rychle zvykne a má vlastně po problémech, co řešíme že? Nebo využijeme svých dlouholetých sportovních znalostí načerpaných v obývacím pokoji, abychom pořádně zkritizovali neschopnost nejlepších atletů světa, to je přece jasné... Ze všeho nejdřív si ale objednám v hotelu pokoj a všem bez problému dokážu, že jogurt je mnohem zábavnější než drogy. Tedy vlastně ani nemusím, protože jako "budoucí rocková hvězda" si lepší "drogu" než jogurt ani dovolit nemůžu... A Pana Morana určitě budu i nadále sledovat!

Dřív jsem se seznámil s na přelomu 80. a 90.let vystupujícím Billem Hicksem. Dylan se v hodně tématech prolíná (cigarety, drogy, neřesti, národnosti, náboženství,.. pochopitelně, hlavních okruhů není přehršel), však nabízí je o poznání méně přitažlivější formou. Zbrkle konzumně buranskou si ji pracovně nazvěme. Ve vystoupení pouze pokračuje monotónně v roli z Black Books, avšak ztrácí seriálovou výhodu naředění děje ostatními herci, kdy nejste Moranovým řevem a jedním výrazem přesyceni tak brzy. Doladění pózou s cígem a sklenkou nepřesvědčuje. Poslední půlhodina se přece jen dostane do jakýchsi kolejí bez ploché improvizace a člověk se zasměje. Tedy dejme tomu, jako předkrm si pusťte Monster, kdy během prvních 50 minut budete vedle v kuchyni vařit, a k hlavnímu chodu servírujte např. Revelations Billa Hickse. (Najdu si výhledově Gervaise a možná pak dostanete na výběr ze dvou hlavních jídel)

Opäť jeden úžasný stand-up. Oproti skvelémuOff the Hookje vidieť rozdiel, spôsobený 11 ročným rozdielom. Off the Hook je vyzretejšie, s menším počtom genitálií a gender narážok. No v Dylanovom podaní nevadia, neurážajú, ale bavia. Vidieť ešte veľmi veľký kus improvizácie, na ktorej sa miestami aj sám pobavil.

Jak říkám - nejsem fanda Stand up comedy, ale na tuhle bych šla. Dylan řeší to, co se honí hlavou i nám a především narážky na neustálý soutěžení o Nejlepčí pohovku měsíce, nejsofistikovanější kulinářskej blivajz, když se přitom každej někdy ve spěchu ve špajzu Na stojáka místo Boeuf Bourguignonne se sklénkou Bordeoux láduje chlebem se sádlem a cibulí (což je mimochodem delikatesa) a zalejvá to Veltlínem - zkrátka přetvářky, lži a zbytečnosti, co s dospělostí přijdou, jakoby snad lidi s věkem ztráceli schopnost nazývat věci pravými jmény a styděli se za to, jací jsou a tak se pořád museli nakrucovat do slunce, aby je ostatní viděli v lepším světle. A většinou, ať věci řeknete, jak chcete, i chovanec pavilonu Cé pozná, že prostě jen lžete, mlžíte - slovíčkaříte. Přikrášlování realit a obohacení šatníku produktivního věku o masky, skrz který stejně každej vidí. Nechci říkat silnější holce, že je tlustý prase, ale taky jí nebudu tvrdit, že má v tý minisukni pěknej zadek. Nepojedu na sjezd homosexuálů s transparentem "sodomie a úchylárny", ale normální to přece taky není. Každá barva kůže s sebou nese charakter a ženy a muži nejsou stejný - je na prd tvrdit opak jen proto, že není in to přiznat nahlas, ačkoliv to všichni vědí. Mimochodem: francouzská kulturní vložka je nej..."What was I thinking...It's rubbish!"

"Nemám rád dokonce ani bankomaty. Vždyť víte, ty krámy, do kterých v jednu ráno ťukáte, snažíte se soustředit a ono se vás to pořád na něco ptá. -Jste spokojený s vaší hypotékou?- Co já vím?! Nejsem si jistej dokonce ani tímhle párkem v rohlíku. -Chcete si zkontrolovat váš účet?- Co seš, moje matka?! Kde je tlačítko s obrázkem půllitra?"Jestli jste si doteď mysleli, že Dylan Moran svojí pravděpodobně nejslavnější roli opileckého, cynického a vůbec asociálního knihkupce Bernarda Blacka z výtečného seriálu Black Books jenom hraje... tak jste úplně vedle :-)