Block Party (2005)

Keď Dave Chappelle nemá zrovna potrebu rozprávať svetu svoje primitívne, zaostalé, politické názory pre debilov, dokáže (dokázal) vykúzliť aj takúto fajn autentickú, pohodovú atmosféru. Skvelý projekt, kvalitní hudobníci a aj ten povestný najhlúpejší Američan (Kanye) sa tentokrát dal skoro počúvať. Trčí mi to dvd-čko doma v polici snaď 10 rokov a dosť som si ho dneska užil. Z Killing me softly na ulici mám zimomriavky ešte teraz. Lauryn Hill je bohyňa.

Černoši černochům (teda převážně), ještě v době, kdy se to nehemžilo v publiku lidmi, co se zvednutými telefony natáčí vystoupení, to byla ještě ta správná atmosféra. Ale nejvíc na svědomí ji měli hlavněDave Chappellea všichni vystupující. Nedá se jim upřít hromada talentu, i když tento styl hudby nějak extra nevyhledávám. Nejvíc mě zaujalaErykah BaduaJill Scott- obecně ženská vystoupení mi sedla víc než ty mužské, rapperské, které jsou takové trochu moc opičácké a na vše si stěžující (přesto ale poměrně dobré). Nevím, jestli to měli nacvičené, ale to, jak se navzájem doplňovali, to byla super improvizace. Dave Chappelle - sice ho moc neznám, ale s ničím se moc nesral a jeho vtipné hlášky to vše pěkně okořenily... a hlavně má můj obdiv za tu myšlenku zorganizovat takovou akci, pro lidi, zadarmo, za svoje peníze. Vím, že ještě víc nadšený bych byl, kdybych se v USA narodil a víc rozumněl všem těm negerskejm slangům a významu jednotlivých textů, navíc v souvislostech s dalšími kulturními osobnostmi a událostmi. Takhle mi toho určitě hromada uniklo, je to prostě jiná komunita, která má vlastní svět. Co mě nebavilo, tak ze začátku ta prohlídka domu, před kterým se Block Party konala - jakýsi opravdu divný hipísácký pár by si sice zasloužil nějakou tu pozornost, ale ne v tomto dokumentu. Pak se ale víc věnujeme pódiu, kde uvidíme i docela dost známých tváří, které se uchytily i ve filmové branži. NezpochybňujiGondryhocit pro hudební průmysl, ale tady se prostě jen zúčastnil výjimečné akce s kamerou v ruce. Ale stejně tak to mohl natočit kdokoliv jiný, protože hlavní zásluhu tentokrát neměl on.

Před zhlédnutím jsem sice netušil, kdo je to Dave Chappelle (bez mučení se přiznávám), ale zorganizoval to moc dobře, chlapec. Sluší se už snad jen dodat, že na takovou párty bych klidně dojel autobusem až z Česka! A jako bonus ke všem účinkujícím ještě Dave mezi jednotlivými vystoupeními hází ty svoje nekorektní vtípky, paráda!

Na tenhle film jsem se koukal jen kvůli jménu režiséra, Gondry sem ale žádné své hračičkovství nevložil a kromě hodně zajímavých záběrů z domu dvou podivínů žádný svůj otisk nezanechal. Hudba těch co zde vystupují, mě moc neoslovuje a to se po tomto filmu nezměnilo. Vždycky jsem se říkal, že kdybych rozuměl hip-hopovým textů dokázal bych tento žánr docenit, ale po odsledování filmu s návodnými titulky, mi přijde současná prestiž tohoto žánru ještě více přemrštěná. Mnohem víc než hlavní performery mě bavilo sledovat jejich doprovodnou kapelu, kvůli které bych si i takovýto koncert dokázal naživo užít. Nejvíc mě bavila Erykah Badu a pak Fugees a momenty kdy měla víc prostoru hudba, než texty.

Co k tomu říct? Doteď pořádně nevím, kdo to vlastně je Dave Chappelle. Ale je s ní docela sranda. Vidět naživo Lauryn, Erykah a The Roots, asi by mně jeblo. Jak krásně se poslouchá rap v doprovodu živých nástrojů, ti muzikanti jsou prostě blázni. Možná trochu méně Ježíše (jeden čas jsem si připadal jak někde v kostele) a možná trochu více víry v upřimnost vyřčeného ve filmu. Ale vlastně jsem spokojenej. trošku jsem se obával si to pustit, ale nakonec jsem dostal i více, než jsem čekal.