Dům Slovo. Nedopsaný román (2021)
Sledovat Dům Slovo. Nedopsaný román online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Dům Slovo. Nedopsaný román
Rok 1927. Sovětská Ukrajina. Na příkaz Stalina v Charkově byla postavena družstevní budova "Slovo". Do luxusních apartmánů budovy ubytovávají nejvýznamnější ukrajinské spisovatele. Všichni se stávají účastníky experimentu zaměřeného na vytvoření nového typu sovětského spisovatele. Snaha o úplnou kontrolu nad procesem tvořivosti s cílem vytvořit jednotnou uměleckou metodu socialistického realismu není všem vyhovující a ne každý ze spisovatelů souhlasí s glorifikací kultu Stalina. K obyvatelům domu "Slovo" se nečekaně nastěhuje neznámá osoba. Je to mladý spisovatel Volodymyr Akimov. Nikdo ho nezná. Ale s jeho objevením v domě "Slovo", se začínají odehrávat podivné události, které ještě do teď tají stěny budovy a nejsou vysvětlené.
Obsazení
Podobné filmy jako Dům Slovo. Nedopsaný román
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (1)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Ne nadarmo se této generaci ukrajinských umělců říká "rozstřílené obrození". V Atlase po skončení promítání bylo úplné ticho a mnohé divačky vzlykaly či otevřeně plakaly. I když jsem byl z počátku poněkud skeptický, zda je to film i pro diváka, který o uvedeném tématu moc neví, můžete to sledovat i jen jako vhled do fungování totalitního režimu, kde ani příklon k systému nemusí znamenat úspěch a ani vykonavatelé moci nemají svoji pozici jistou. A že Dmytro Olijnyk ve filmu vypadá trochu jako mladý Putin nebude asi úplně náhoda. A čím větší je vaše povědomí o dějinách sovětské Ukrajiny ve 30. letech a umělcích ve filmu zachycených, tím pro vás bude zážitek intenzivnější a titulky, kde běží několik stovek jmen umělců, které stalinismus zlikvidoval, to završí. V českých překladech jsou z jejich z tvorby k dispozici jen zlomky, nejdostupnější je asiPidmohylného Město. Filmařsky to možná v některých momentech trochu drhne, zejména střih je zvláštní, až rušivý, a mnohdy není úplně jasné, z jaké perspektivy děj sledujeme, či zda vůbec sledujeme skutečnost, ale s tím se dá srovnat, je to koneckonců Tomenkův debut v oblasti hraného filmu a možná i záměr, jak diváka zneklidnit. Mimochodem, Tomenko na stejné téma natočil istejnojmenný dokument(což mě nejprve zmátlo).(09.12.2024)
Zdroj: ČSFD.cz (2024-12-09)