Drive My Car (2021)

Harumi Murakami je známý japonský spisovatel, který mi velmi sedl do vkusu a od kterého jsem četl více knih. (Norské dřevo, Kafka na pobřeží, O čem mluvím, když mluvím o běhání!). Proto jsem se velmi rád podíval na filmovou adaptaci jedné z jeho povídek. Musím tvůrcům vyjádřit uznání, jak dokázali zachytit tu atmosféru z Murakamiho knih. Pomalé tempo vyprávění, přemýšlivé postavy, příběh se převážně odehrává v myslích hlavních hrdinů, za zdánlivě vyrovnaným obličejem se odehrává bouře emocí,rozhovory působí klidně, ale myšlenky jsou velmi silné a hluboké. To je pro Murakamiho typické a převedení toho všeho na plátno se povedlo. Možná pro mě lehce překvapivě. Pro ty, kdo se s tvůrci (a s Murakamim) setkávají poprvé, to může být obtížně. Možná nejlepší popis filmu by mohl začít tím, že Drive my car má tři hodiny a úvodní titulky se objeví až kolem čtyřicáté minuty! Nenajdete zde žádnou akci, do detailu promyšlený příběh, humor ani překvapivý zvrat na závěr. Přesto mě film po celé své tři hodiny bavil a velkou silou připoutal ke sledování. Postupné rozkrývání minulosti hlavního hrdiny v rozhovorech s dalšími dobře vykreslenými postavami, mě bavilo hodně a i přes obrovskou délku filmu jsem měl pocit, že bych se klidně vydržel dívat ještě déle.(80%)

Drive My Carmě zaujal hlavně svou klidnou atmosférou a hloubkou, která nutí člověka přemýšlet i po dokoukání. Je to dost pomalé a dlouhé, takže to chce trpělivost, ale mně to vlastně tolik nevadilo, protože to působí hodně přirozeně a realisticky. Hodně se mi líbily dialogy a to, jak film pracuje s emocemi a vztahy mezi postavami, protože to působilo opravdu lidsky. Na druhou stranu jsem měla místy pocit, že je to až moc pomalé a ne každá část mě úplně udržela v pozornosti. Celkově je to ale kvalitní a zajímavý film, který má hlubší význam a dokáže zaujmout, i když není úplně pro každého. Dávám tomu4z5hvězd.

Dlouho jsem tenhle film odkládal, ano, ta délka mě dost odrazovala, ale přece jen jsem se nakonec hecl a výsledek? Jsem velmi potěšen nebo spíše nadšen. Ač tříhodinový film, tak uběhne tak rychle a lehce, že jsem to ani nestačil postřehnout, a to přestože jde svým dějem o velmi pomalé vyprávění. Avšak nejvíc se mi líbil ten příběh o středoškolačce a jejím vytouženém Yamadovi, který úplně božsky vygradoval v autě.

Rjú posadil do auta dvoch rozbitých aj s ich smútkom a dal im kopec času na to, aby sa vysporiadali s bolestivou minulosťou. Páčilo sa mi ako poprepletal Murakamiho poviedky, páčilo sa mi všetko to nové, čo do príbehu vložil on a páčil sa mi aj Strýko Váňa. Pokojná kamera, melancholická atmosféra, pomalé tempo .. krása.

Pomalé tempo filmu mi vyhovovalo, dĺžka už menej. Yüsuke sa snažil vysporiadať so svojou minulosťou a ujasniť si, či bude spomínať len na to pekné, čo so zosnulou manželkou Oto prežil, alebo jej ani po smrti neodpustí neveru, a zároveň si dať odpoveď na otázku, či svoj život nepremárnil. A to ako vieme, potrebuje svoj čas. Pomáha mu v tom pridelená šoférka Misaki, ktorá sa tiež snaží vysporiadať so svojou minulosťou a nácvik divadelného predstavenia "Ujo Váňa", akoby paralela jeho života. Dlhé jazdy autom či už Hirošimou, alebo jej okolím, som brala ako pridanú hodnotu. Kameraman si dal záležať na svojej práci a je významným tvorcom celej atmosféry filmu, ktorý bol zavŕšený krásnou scénou z predstavenia, s hluchonemou herečkou. 85%