Doživotní renta (1972)

Výtečná francouzská komedie opomenutá naší distribucí v sedmdesátých letech je zaobalená do morálního příběhu o tom, jak "boží mlýny" melou spravedlivě. Čtyřicet let života v koloběhu francouzských dějin je zároveň i příběhem jednoho vitálního důchodce Louise a jedné vykutálené doktorské rodinky. Nutno obdivovat Michela Serraulta, který hraje už od počátku muže o dvacet let staršího než je jeho věk, a dopracuje se do stáří sta let. I dále je film skvostně obsazený, podceňovaný Jean-Pierre Darras v roli bratra další veličiny Michela Galabru. Nelze nezmínit menší role Y. Roberta, J. Richarda, N. Roqueverta, Y. Roberta, ospalého Jeana Carmeta a v neposlední řadě mladého Gérarda Depardieua. Mihne se i "Angelica" Michéle Mercier nebo znamenitý komik Paul Preboist. Komedie celkově vyznívá optimisticky a mě dobře naladila do dalších rentiérských let.

Tak tohle je vyložená pecka, do detailu vyladěný scénář s chytrým, jemným a místy do černa zabarveným humorem. Strašně to připomíná české filmy, kde se musí nad dějem přemýšlet(a proto se ve světě moc neprosazují) a ne ten hodně jednoduchý prvoplánový francouzský humor ala Funesovky(kteý mám také rád, ale s věkem čím dál míň). Jak to, že to sakra neběží v TV s dabingem? Zasloužil by si to(spolu sJežíškem)! P.S. Pan Komárek je sice borec, ale na pana Martineta teda nemá(snad se Svěrák a spol neinspirovali zde...). Asi proto, že Martinet není vychcan, ale prostě jen obyčejný člověk který "má rád všechny lidi".  P.S.2: Bacha na hliník!  :)

Příběh začíná ve třicátých letech, kdy se hlavní hrdina jménem Martinet od lékaře dozví, že mu zbývá už jen pár měsíců života. Protože je bohatý, chce toho chamtivý doktor využít a se svým bratrem ho o všechno obrat. Nakonec Martinet všechny přežije a ještě více zbohatne. Potud opsaný obsah. Naprosto bezchybná záležitos z pera mistra Goscinyho, duchovního otce malého Mikuláše a jiných postaviček, převážně komiksových. Neskutečně výborně hraje hlavní roli pana Martineta Michel Serrault . Kolik poloh zvládne, přesvědčivě, přirozeně. Michel Galabru hraje perfektně doktora - packala, jehož charakterizují každoroční komentáře k událostem ve světě, či spíše Evropě 30.let. Jeho rodina postupně vymře (většinou tragicky) do jednoho. Panu Martinetovi už nemá kdo platir životní rentu. Ale ve 100 letech už na tom nesejde.

Ak chcete čoskoro získať majetok dedením, presvedčte sa na základe zdravotnej prehliadky, či Vaša nádej bude ozaj v blízkej budúcnosti odmenená bezprácnym príjmom. Presne v tom dúfajú aj hrdinovia filmu. Jednoducho, jeden z nádejných dedičov - lekár, potvrdí po bežnej zdravotnej prehliadke osamelého dôchodcu jeho blízky koniec. Osamelý dôchodca si však na staré kolena zaobstaral dom v lákavej blízkosti Saint-Tropez. Ukuje sa plán na jeho získanie. Nič ťažké. Nezostáva iné, ako čakať na smrť chorého a osamelého trpáka. Komediálnosť príbehu, založeného na mixe opakovaných situácií trávenia Vianoc, dokumentárnych záberov príslušného roku, meniacej sa vizáže i počtu preživších osôb, spočíva v tom, že lekárska predpoveď sa ukáže ako.... ....jemne povedané nedostatočná. Umrie každý, to je jasné. Len otázka kedy je nejasná. Príjemná záležitosť s kopou humorných detailov. Nerehocete sa síce hurónsky, no permanentný úsmev počas sledovania ostane zachovaný. Poznámka: Drobnú roličku, skoro by sa dalo povedať, také dlhšejšie cameo si strihol aj mladučký Gérard Depardieu (24 - nejaký jeho piaty, šiesty kinofilm), v úlohe vysmiateho nájomného vraha.

„Moji drazí Galipové, nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali…“ Tak na tuhle francouzskou komedii plnou humoru a nadsázky ale i originality v podobě exkurzu do historie novodobé Francie (mj. formou filmových týdeníků) a svěží typicky francouzské hudby, jen tak asi nezapomenu. A vůbec nechápu, že je to v české kotlině zřejmě zcela neznámý film. Dlouho to za mě bylo na plný počet hvězdiček, ale závěrečných zhruba dvacet minut, kdy se scéně objeví poslední z rodiny Galipových Noël, mi to už připadalo jako trošku zbytečně nastavovaná kaše. Celkově však tuhle komedii o panu Martinetovi (se zdravím přímo „hliníkovým“ :D) mohu vřele doporučit.