Dove si spara di più (1967)

Zakomponovanie otravnej shakespearovskej tematiky do spaghetti westernu nakoniec nedopadlo tak hrozne ako som sa obával, práve naopak... Fáza streleckého výcviku mladého Johnnyho Mountersa, spočívajúca v krátkom školení, ktoré dostal od jednorukého psanca Leftyho a jeho náhla premena v najrýchlejšieho pištoľníka v kraji boli síce úsmevné, v Dove si spara di più sa však prakticky stále niečo deje, obe súperiace strany si navzájom dávajú nepretržite do tela a jedna prestrelka tu strieda druhú. Presne takýto razantný a priamočiary prístup mám u špageťákov rád. Navyše, v tej dobe ešte neznámy herec Paul Naschy si tu strihol menšiu rolu svalovca, ktorý v saloone absolvuje drsný súboj v pretláčaní.

Klasika špageťáku 60 tych rokov, úžasné prostredie,akcia aj keď niekde chýba krv a čo ma najviac zarazilo - hudba pripomínajúca slovenskú ľudovú pieseň ,, Nebojím sa že ma chytia,nebojím sa ........., aj titulná pieseń veľmi príjemná.
Hlavný predstaviteľ u nás známeho westernu Nešikovné ruky...Pre milovníkov westernov povinnosť!

Typicky produkt westernovej inflacie 60. rokov, kde najvacsie klise bola kradez koni. Tuna ide o dva kvazi znepriatelene klany a lasku on + ona - samozrejme z oboch klanov. Studenovojnovy film, ktory ide na uvolneni 60. rokov, nic vynimocne, nuda sed a priemer  50 %

Další western od Williama Shakespeara. Žel, Willie zpackal na scénáři, co se dalo. Drž se divadelních her, Willie, ty ti jdou mnohem lépe. V rámci žánru za 2.

Nejpodivnější film, neméně western, co znám. Co nám tím chtěl autor říci? Dva na krev (zde hojně využitou) znepřátelené rody Monterů a Camposů (podobnost s klasikem čistě náhodná?) bez jakékoliv cti a čestnosti rozhodnuté vyzabíjet se do posledního muže. A do toho mladý nevinný (jen proto, že neumí střílet) Johnny "Romeo" Monter coby hlavní hrdina, jehož při každé vhodné příležitosti konkurenční rod se zcela sjetým Martellanzou v čele zajme a nějakým způsobem hodlá zlikvidovat, pročež ten vždycky unikne, za pomoci svého nového přítele bez ruky sesbírá zkušenosti jak se zbraněmi, ženami, tak s celkovým drsným světem a je rozhodnut vyrazit se mstít. Při jednom přepadení však potkává "Julii" Camposovou (rázná to dívka nesahající daleko pro zbraň, jíž zpravidla ohrožuje svého Romea) a v milostném objetí jí slibuje, že vše vyřeší bez násilí. Což je skutečně netradiční, jako celý film, který zjevně nebyl zaměřen jen proti násilí ve filmu, nýbrž proti všemu násilí ve světě, líčící tento příběh s podivně krutým nadhledem a Puccini se drží postupu: Když brojím proti násilí, natočím nesmyslně násilnický film. Proti dvěma hlavním hrdinům těžko něco říci, stejně jako proti (protentokráte ulízlým účesem obdařenému) odpornému Martellanzovi a velice zdárně sekundujícímu ženichu Lullimu s vyloženě zavilým vlčím výrazem. Jen mimochodem, ona veselá nehodící se píseň provázející nás celým beznadějným dějem je děsně chytlavá. Sympatický nikdo, pojetí podivné, některé scény velice naturalistické, po celém zůstává nepříjemná pachuť, ale film splnil, co měl a formálně je (krom opět divných střihů) poveden, čili režisér mohl být spokojen a mohl klidně umřít.
A ten závěr...
PS: MR007 prozradil v komentu zásadní spoiler, chcete-li se nechat překvapit, pozor.(06.04.2013)