Pravá a levá ruka ďábla (1970)

Po dlouhém čase jsem se znovu s nostalgií koukla na tento spaghetti western, a to jen pro srovnání. Ráno Terence Hill osmdesátiletý v seriálu Don Matteo a o pár hodin později třicetiletý v této komedii. Ten chlap snad vůbec nestárne. Za těch padesát let mu trochu  prořídly vlasy, což upravily vizážistky, koně vyměnil za kolo, ale postavou, pohledem a úsměvem je to stále tentýž člověk. Jeho filmy jsou stále u diváků v oblibě, jinak by je tak často neopakovali. I mne snímek po letech potěšil a pobavil. Budu si muset zopakovat i další jeho filmy z tohoto období.

I když se na staré komedie s Budem Spencerem a Terencem Hillem občas musíme dívat s opatrností, Pravá a levá ruka ďábla je čestnou výjimkou, která spolehlivě funguje i bez nánosu nostalgie. Je to neuvěřitelně vtipný spaghetti western, kde se drsnost divokého západu potkává s inteligentním humorem a skvěle napsanými postavami. Film nabízí vše, co si fanoušek může přát – od nádherné přírody a krásných žen u vodopádu až po ikonické rvačky plné „kladiv“ a „hlaviček“, které jsou pro tuhle dvojku tak typické. Nejde však jen o bezduché mlácení; smysl zde mají i dialogy a výrazy obou hrdinů jsou naprosto odzbrojující. Pro mnohé diváky právě tímto snímkem začala celoživotní láska k této svérázné dvojici žroutů fazolí a díky jeho kvalitám se film právem řadí do zlatého fondu nenáročné, ale nesmírně poctivé kinematografie, ke které se člověk rád vrací v každém věku.

Bud a Terence sú späť, tentokrát pomáhajú skromnému farmárskemu ľudu, ktorí pri prikazaní "Nepobiješ blížného svojho" spravia výnimku a spolu vybombujú nebezpečných mexikánoch a ambicionárskeho majora zo svojej kresťanskej dedinky. Ako bonus je tam chytľavá hudba, ktorú dokonca použil Tarantino vo filme Django.

Poprvé jsem film viděl v angličtině a přišel mi průměrný, nepříliš vipný, zkrátka přechválený. A potom jsem se k němu dostal v italštině a naprosto jsem mu podlehnul. Terence a Bud jsou zde legendární, skvěle se kočkují, dost možná se jedná o jejich nejlepší společný film. Nahláškované, správně ujeté, zábavné, s prvotřídním úvodním songem."Šerife, co uděláme s vězni? Buď je pověsme, nebo vyhoďme ven, já však pro ně pracovat nebudu!"

Není to bláznivina jako ta nejslavnější díla se stejnou dvojicí hrdinů, kde pěstní bitky "2 proti N" tvoří povinný závěr každé kapitoly filmového scénáře, takže si málem nevšimnete, že film téměř nemá příběh. Vlastně to byl až nezvyk, jak málo těch multirvaček tady bylo. Je to prostě pokus udělat western jinak, dát do toho něco navíc, něco, co v Americe tehdy ani nezkusili, třeba humor, nějakou psychologii, , ale zároveň nezapomenout na základy westernu (příroda, morálka, tempo, kráska po boku hrdiny). No, takže je tam od všeho trochu, některé nápady jsou zajímavé (TH má hned 2 krasavice a rovnou se s nimi koupe), jiné divné (postřelený pravý šerif). Čili je to western, ale současně i parodie na něj, ale ne ostrá. Drží to pohromadě, pobaví to, ale nenadchne.