Divoký koník Ryn (1981)

Nemůžu jinak. Dal bych více za Zdeňka Řehoře, ale je to sedmdesát minut nudy a zbytek děje se něco...děje. Ryn pobíhá sem a tam. Honí ho děti, honí Řehoř a všichni honí děti s Řehořem, aby se někam ztratily. Děti mají ostrov, Řehoř mizí pryč. Nezastírám, že šumavské prostředí je krásné. Ale to je asi to nejzajímavější na celém filmu. Počínající komunismus pak zůstává stranou a ve filmu se politika příliš neřeší. Je to zkrátka poetický snímek jen a jen o koníkovi a o tom, že potřebuje lásku. Ano, to beru, ale bohužel takové snímky jsou na jedno podívání, na zabití času, ale ne na vyšší hodnocení.

Film, ze kterého je cítit, že je adaptací knihy. Mnoho zůstává nevysloveno nebo nedopovězeno tak, jako když se čte báseň. Poetiku filmu vytvářejí také hojné záběry na krásy krajiny anebo detaily na flóru a faunu. Starý Antonín Jakub by si hezky žil v chalupě na Šumavě, ale kůň Ryn, který je mu přítelem i rodinou a o kterého se stará, je příliš divoký, tvrdohlavý a zvědavý. Některým obyvatelům vesnice proto leží v žaludku. Také vlivný člověk (mj. ve filmu se neukáže), nový ve vesnici, který bydlí v domě u vdovy Spudilové (Karolína Slunéčková), má zálusk na koníka a snaží se ho přivolat ržáním v noci anebo získat intrikami přes předsedu MNV (Bedřich Prokoš) a strážníka (Miloslav Štibich). Když už je nejhůř, Jakub s dvěma kluky Turkovic a s Danielou (Veronika Gajerová), chtějí Ryna schovat na ostrově. Nakonec se Jakub vydá s Rynem na výlet za svým bratrancem (Miloš Nedbal), ale ani tam Ryn zůstat nemůže. Jakub má chalupu, ve které bydlí a příležitostnými pracemi si vydělá na skromné živobytí. Chce jenom být svobodný, nezávislý a žít si po svém s Rynem a mezi lidma, kteří mají stejně svobodnou duši. Věčšinu příběhu se postavy pohybují v bezčasí, až ke konci filmu komunisté přebírají moc v místní samosprávě a chtějí ochránit slabé a poskytnout místo pro život všem. (Mimochodem, ani jsem si nevšimla, že by byl Ryn nemocný, jak je to napsané nahoře v obsahu. Možná je to napsané v knize.)

Nesporně prominentní autor komunistického období Bohumil Říha byl a zůstává současně klasikem české dětské a mládežnické literatury. To, co dnes znamená s Harry Pottrem Rowlingsová pro anglickou literaturu, ve své době - a pro ty nepředpojaté i dnes - reprezentuje tento nedoceněný klasický velikán. Komu připadají tato epiteta ornans nepřiměřená, nechť se podívá do řady mezinárodních ocenění i na výšku nákladů, v nichž Říhovy knihy vycházely. Pokud bychom hledali pro tyto zdánlivě nepochopitelně neuchopitelné skutečnosti vysvětlení, musíme a můžeme je nacházet ve velmi nepopulárním faktu, že po větší dobu svého trvání byl komunistický režim - samozřejmě s vydatným - přímým a ještě silněji zprostředkovaným - přispěním mocenských mechanismů - pro většinovou část populace víc než přijatelný; míra jejich ideologické intoxikace byla nepředstavitelná. Lidé čas od času mohli mít - a také měli - pocit, že se jim žije lépe a že jejich život v jeho prostých lidských souvislostech má své smysluplné oprávnění. Říha byl vynikajícím básníkem prozaického pera dětské části tohoto ne zcela virtuálního štěstí. A byl básníkem tak přesvědčivým, že jeho tvorbě uvěřily děti nejen v zemích někdejšího sovětského ruského impéria, ale i v podstatné části tzv. třetího světa (dnešního Jihu) a kupodivu i světa svobodného. KONÍK RYN je jen jedním z více důkazů pro tyto vývody, kterým nerad naslouchám i já sám. Záměna naivního dětského a poučeného dospělého pohledu disponujícího po desetiletí utajovanými fakty je pro svou prezentistickou povrchní jednorozměrnost neudržitelná. Vnímat věci tak, jak skutečně jsou, to je východisko i základ skutečně nepředpojatého kritického myšlení.

Prim sehraje. Nejen krasavec hřívy kaštanové. Rebel hájů, luk, meandrů, rynku, co za ryk(em) starousedlíků stál. Uličník mimo stáj. V oku člověk okouzlen je i tak.  Pegasovskou poetikou kraje, "vanGoghovstvím" českého jihu. Poetikou, která tenkrát byla, a dnes už ne.

👀