Divočina (2014)

Wildna mě působí jako tichý, ale neúprosně upřímný dopis člověka sobě samému, protože na první pohled vypráví o ženě, která se vydává na fyzicky náročnou cestu po Pacific Crest Trail, ale ve skutečnosti sledujeme mnohem hlubší proces – pomalé, bolestivé a zároveň očistné skládání rozbité identity, kdy každý krok vpřed není jen pohybem v krajině, ale především pokusem unést vlastní minulost a naučit se s ní žít, což z filmu dělá něco víc než jen road movie, protože jde o velmi intimní portrét člověka, který se snaží přežít sám sebe. Stal se tomůj comfort movie,protože jeho síla není v dramatických zvratech, ale v rytmu, v tichu, v repetici kroků a v tom zvláštním paradoxu, že čím víc je hlavní hrdinka sama, tím víc se začíná setkávat sama se sebou, což má uklidňující účinek, protože film nenutí k řešení, ale spíš dovoluje být, dýchat a existovat bez tlaku na okamžité uzdravení. PostavaCherylje přitom napsaná a zahraná s obrovskou dávkou lidskosti, protože není idealizovaná, dělá špatná rozhodnutí, utíká před bolestí destruktivními způsoby a často působí ztraceně, ale právě to z ní dělá někoho, komu můžeš věřit, protože její cesta není o heroismu, ale o vytrvalosti, o tom, že někdy stačí nezastavit se, i když vlastně nevíš, kam jdeš. Fascinující je i práce s tělem, protože fyzická bolest, únava, puchýře a hlad nejsou jen kulisou, ale nástrojem, skrze který se postupně rozpadá její obrana a dostává se k něčemu opravdovějšímu, což vytváří silné propojení mezi tělesností a psychikou, podobně jako u filmů, které mě baví, jen tady je to mnohem tišší a soustředěnější. Velkou roli hraje i příroda, která není romantizovaná jako bezpečné útočiště, ale spíš jako neutrální prostor, ve kterém se nic neodpouští, ale zároveň nic nesoudí, což je možná ten důvod, proč film uklidňuje – svět v něm není ani krutý, ani laskavý, jen existuje, a člověk se do něj musí nějak zasadit. Celkově vnímám Wild jako film o přijetí, ne o vítězství, protože Cheryl na konci není „opravená“, ale spíš smířenější, schopnější nést sama sebe bez potřeby utíkat, a právě tahle nenápadná, ale hluboká proměna dává filmu zvláštní sílu, díky které se k němu člověk vrací ne proto, aby byl ohromen, ale aby se na chvíli ztišil a připomněl si, že i pomalý, nejistý krok vpřed je pořád krok správným směrem

Nechal jsem se nalákat názvem a žánrem (dobrodružný) a byl jsem zklamán. Dobrodružství a divočiny si člověk moc neužije. Místo toho dostane pseudofilozofické kecy od feťačky a kurvy, co se nechá ojet každým. Kecy, které připomínají rozpravy z otřesného franc. snímku Fuck Me / Baise-moi, ve kterém bylo toho píchání trochu víc a bylo sem tam i něco vidět (kozy, péro, vagína). Rádoby psychologické drama s poselstvím. Pusťte si Hodiny a/nebo Útěk do divočiny, uděláte lépe. Divočina se po všech stránkách nepovedla. (26. 2. 2017) ---------- Původní komentář k hodnocení odpad! tu nechám a po letech nepřidám kromě nového hodnocení (tři a půl, takže čtyři) nic dalšího.

Film mě docela zklamal a to jsem se na něj docela i těšil. Ke konci jsem měl co dělat abych televizi nepřepnul na jiný program a film vůbec dokoukal. Začátek treku byl ještě docela zajímavý a něco se i dělo, ale ke konci to byla jedná velká nudná nezajímavost. Plus bylo otravné velké množství flashbacků, kterými je film prošpikován.

Nikdo neví, proč se něco stane a něco ne. Co vede k čemu. Co něco zničí. Nebo proč něco rozkvete. Nebo zemře. Nebo si zvolí jinou cestu. Co kdybych si odpustila? Co kdybych toho litovala? Ale kdybych se mohla vrátit v čase, nic bych neměnila. Co když me všechny ty věci, které jsem udělala, přivedly až sem? Co když si to nikdy neodpykám? A co když už se to stalo?Každý krok po prašné cestě, každý puchýř a každá noc pod širým nebem jsou zároveň kroky k uzdravení duše.
Už chápu, proč si Cheryl vybrala právě Reese, aby ji ztvárnila. Kdo kdy šel nějaký i sebemenší hike, tak přesně ví. Parádní autentický zážitek. Jako bych byla na cestě s ní. Každý karambol, každé malé vítězství prožívám jako to své.

Veľmi dobrá psychologická dráma o hľadaní samého seba alebo ako riešiť psychologické traumy turistikou, ktorá siahne na dno vašich fyzických aj psychických síl. Hoci spočiatku o hlavnej hrdinke, Cheryl, nič nevieme, postupne film všetko doplní pomocou celkom dobre zakomponovaných spomienkových scén, ktoré neprinášajú žiadny optimizmus. Nie je toÚtek do divočiny, v ktorom hlavý hrdina opúšťa civilizáciu z vlastného presvedčenia, ale hľadanie svojho miesta vo svete a poznaní samého seba. Vďaka kvalitnej produkcii je atmosféra slušne vypätá a hudobná zložka tvorí nie len emocionálnu kulisu, ale aj originálne dopĺňa filozofujúci rámec. Reese Witherspoon zasa ukázala, že má na viac ako postavy jednoduchých blondín. 75%