Café de Flore (2011)

Ano, tady jde skutečně asi i o to, jak se komu podaří vložit se do filmu. Já (samozřejmě bohužel, protože jsem tím o ledacos přišel) jsem se do toho vložit nedokázal. Motivace obou částí jsem pochopil, a ne že ne, a jsem ochoten je i akceptovat, ale zpracování látky mi nějak nesedělo. Ambice byly nejspíš velké, ale nedotažené, roztřesené, roztřepené.

Byl jsem nadšen. Herectvím, skvělou hudbou, hloubkou příběhu. Bylo zbytečné přemýšlet, který z těch dvou příběhů byl lepší. Každý byl úplně jiný, oba byly skvělé. I to jejich propojení, na které celou dobu instinktivně čekáte, nebylo na první pohled nic moc, ale zároveň přesně zapadlo do rámce celého příběhu. Jen houšť a více podobných filmů.

O lásce, osudovosti a jejich různých podobách, o minulých životech, o tom, co vše nám může přinášet hudba... Dokonale řemeslně zpracované, zahrané, vzbuzující spoustu emocí. Od začátku jsem byla při sledování v příjemném napětí a zvědavosti, jakým způsobem se jednotlivé příběhy propojí a i když nemůžu říct, že bych byla přesvědčená o tom, že je možné se převtělovat a věřila na nadpřirozeno, rozuzlení mě vůbec nezklamalo. Tak jako už např. u Klubu poslední naděje, i tady na mě opravdu výrazně zapůsobila doprovodná hudba, pořád jsem se musela vrtět do rytmu a měla chuť se zvednout, jít někam tančit, nechat se hudbou pohltit, splynout s ní. Ano, je to film (mimo jiné) o hudbě, tak by bylo asi nešťastné, kdyby nestála za nic, i tak ale není jen tak, abych z ní a toho, jak byla vhodně propojena s jednotlivými scénami a dokreslovala nebo přímo vyjadřovala pocity postav, měla tak silné dojmy. Jednoduše v tomhle silně pocitovém snímku z mého pohledu do sebe vše krásně zapadalo, bylo skvěle zpracované, podané. Rozumím tomu, že to nemusí z různých důvodů (které možná ani nejdou dost dobře popsat) sednout každému, mně se ale Jean-Marc Vallée do chutí trefil hodně. A lituji toho, že už mi na smysly ničím novým bohužel nebude moci zapůsobit. 85 %.

Meganarez! Audiovizualna provokacia v dvoch prepletenych casovych liniach. Intelektualny strih, atypicka sosovka, skvely soundtrack vytvaraju v diele prijemne
eroticke dusno, nevolnost na dusi a zrovnanie organov. A kto si to uziva a pyta sa, dozvie sa neskor v ramci vysypania pointy, ktora mna milo prekvapila a co som necakal.
Asi neni som az tak chytry. Pre niekoho predvidatelne, pre mna velkolepa Valleho vianocka.

Hezký film. Perfektní hudba, vizuální stránka nádherná. Fotografická práce se světlem, kompozicí... Je vidět velký kus práce s detaily (rodinné fotografie, prolínačky, obrazy na pozadí, apod.), výběr herců v různém věku... Příběh (příběhy), ač téměř klišovité, pojaté citlivě a bez křeče, jemně lidsky. Emoce bez příkras.
Jediné, co mě rušilo, byl pro mne těžký střih.