Din of Celestial Birds (2006)

černobílá studie vesmíru, makro i mikrosvěta většinou předvedená v negativu či upravená jinými filtračními metodami. Vyložená pociťovka, která může zaujmout, stejně jako otrávit a snaží se působit na podvědomí. Žádný příběh či poselství jsem tam nenašel i po druhém shlédnutí a proto s klidem duše můžu odložit, ale nezavrhuju a tak dávám slabší 2 hvězdičky. Tento videoart můžete zkouknout třeba tadyhttp://vimeo.com/18985916[ PŘÍBĚH: X /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: X (3*MAX) ]

Snaha podať niečo podvedome, asociatívne neznamená automaticky umelecké terno. Prelínajúce sa čiernobiele obrazy v sprievode jemnej hudby sa pozerajú príjemne. Prostredníctvom pocitovo-racionálneho rozkľúčovania v nich možno zaregistrovať všelilenčo: od zrodu myšlienkových pochodov až po dominanciu samičieho princípu v prírode, prípadne - podľa stavu a naladenia i čokoľvek iné. Hravé, tajomné, profesionálne podané. Len celkový koncept je vzhľadom k opakujúcej sa forme na takýto typ filmu a na takýto typ vnímania subjektívne pridlhý.

chvílema jsem si připadal jako když pozoruju Rorschachovo skvrny, pak zas, že záběry na pěstování trávníku očima zdrogovaného zahradníka, ale celkovej dojem mě uchvátil. Nemožno tu mluvit o jakémkoli podání toho, co je viděno, podobně, jako u testu páně Rorschacha, každý vnímá to co je mu předložen zcela jinak a individuálně

Kombinace Begotten, tripové pasáže z 2001:Space Odyssey a Reggioho "dokumentů". V konečném důsledku celkem zklamání. Masochistické zastánce Begotten (mezi které se tak trochu počítám) zklame zbytečná čitelnost díla, ostatní lehký fakt zbytečnosti. Ale i tak buďme rádi za každou podobnou věc, co vznikne....

Snímek věnovaný Susan Sontagové a charakerizovaný autory jako výlet skrze evoluci lidského vědomí. A jde vskutku o jakousi filosofii beze slov, sémiotiku bez "textu"; výnamy vyplouvají z mihotavé hry světla a tmy, postupně se z abstraktních ploch za zvuků bubnů vylupují záblesky tvarů a bytostí s vyvrcholením v lidském těle. V půlce se hudební doprovod láme do ploch, v kterých zaznívá základ lidkého hlasu, nikoli melodie, opět jen mihotavý tón. A vše končí opět ve záři světla. Cele v duchu Sontagové nahrazování kritiky erotikou se tu odhaluje svůdná stránka univerza, s účinky opojnými, až transcendentálními. "Don't be afraid. Be comforted."