Spirála strachu: Saw pokračuje (2021)

Tento film funguje spíše jako reboot než klasické pokračování série. Původní Jigsaw (John) je tu jen okrajově připomenut, hlavní roli hraje nový záporák, který trestá policisty za jejich chyby a nutí je hrát „hru o přežití“, podobně jako kdysi Jigsaw. Koncept měl potenciál, ale jeho realizace je bohužel slabá. Detektiv Zeke, hlavní postava, je v mém pohledu nezajímavá, a herecký výkon Chrise Rocka působí přehraně – emoce nevěříte, takže postava ztrácí atraktivitu. Postava jeho otce (Samuel L. Jackson) je sice zajímavější, ale vztah mezi nimi nepůsobí dostatečně emotivně, takže ani tento prvek film nezvedá. Pasti jsou méně originální než v předešlých dílech a nový záporák nemá charizma Johna Kramera. Shrnutí: Nejhorší díl série Saw. Měl obrovský potenciál, ale slabé herecké výkony a nedostatek napětí ho sráží dolů. Stačilo méně přehrávat emoce a lépe využít postavy – mohl to být solidní reboot.

Obsadit Chrise Rocka byla chyba. Přestalo mě to v podstatě bavit hned na začátku kdy se zase ukázalo že kde je černoch v hlavní roli musí se mluvit sprostě, nadávat, tvářit se jak dement a co je nejhorší, nedokázal jsem tady tomu člověku věřit že je policajt. Záporáka jsem odhadl asi v půlce filmu a co se týká Samuela, tak ten byl hodně špatnej. Celé to šaškování mi přišlo stašně umělé až v podstatě nereálné. Třeba jsem vůbec nepochopil mechanismus vosku (podle mě to nedávalo smysl) a nebo ten mechanismus se sklenicemi (netuším co to bylo za stroj a jak fungoval, k čemu byl určen ......) kde bylo hodně divné že ty sklenice lítaly na zeď, dveře, do prostoru ..... Ze série SAW jsem viděl první, druhý + asi šestý, a už tam mi přišlo že to nedává moc smysl (možná proto že jsem to neviděl všechno ale to mi nějak žíly netrhá) Jelikož to bylo zakončeno tak jak asi každý očekával, můžeme se asi těšit na další a další a další a další ..... no nic. Za mě tak 2 hvězdy a to ještě jakž takž.

Pravdou je, že jsem čekal, že tento spin-off bude mnohem slabší než předchozí filmy Saw, ale byl jsem docela spokojený. I když pasti, mučení a krveprolití jsou už otřepané, ty makabrózní scény jsem si stejně užil, stejně jako v tomto filmu. I když je scénář o něco slabší než u předchozích filmů, je po celou dobu zábavný a vůbec nezklamal. Pasti (i když jich je málo), stejně jako v předchozích dílech, jsou velmi dobře zpracované, herecké výkony jsou docela dobré a zvrat ke konci je víceméně takový, jaký byste očekávali. Tento film se mi moc líbil. Doporučuji ho a dávám mu 4.

Tak tohle byla fakt smutná podívaná. Spirála strachu je naprosto banální thriller, který se snaží navázat na původní sérii, ale upřímně? Spojení je jen symbolické a zbytečné. Příběh o pomstě na zkorumpovaných policajtech by mohl klidně existovat úplně sám a nikdo by nic nepoznal. Tvůrci se evidentně soustředili hlavně na to, aby do filmu narvali pár krvavých pastí - a no, ty jsou technicky vyspělé, ale místo napětí u mě vyvolávaly spíš zmatené "to jako fakt?" Enemákovy finty jsou až absurdní a po chvilce mě přestalo zajímat, jestli mu to za tu námahu stálo. Postavy tu jsou neuvěřitelně otravné, dialogy mdlé a tempo filmu tak pomalé, že se policejní nuda mění v utrpení. A rozuzlení? No, řekněme, že sněhová scéna je tak trochu symbol toho, jak moc vás film ve výsledku nechá chladnými. Celkově Spirála strachu působí jako zbytečný pokus o šokující thriller.. a bohužel selhává ve všem, co by thriller mě mít - napětí, charismatické postavy a smysluplný příběh.

Premisa vypadá zpočátku složitě, ale již po pár minutách začne být jasné, že pachatel zanechal příliš mnoho stop a příliš málo tajemství. Tvůrci namísto chirurgické přesnosti často volí spíše tupý nástroj.. ano, svět je temný a lidé umírají nepříjemnými způsoby a někdo nám chce něco sdělit, jenže to sdělení je slyšet dávno předtím, než by mělo. Pasti jsou tentokrát spíš symbolické než šokující, jako ne že by byly úplně bez nápadu, ale chybí jim ta zvrácená elegance, která by mě donutila přemýšlet, jestli bych měl v dané situaci vůbec šanci. Tady často správně tuším, kdo dopadne špatně a hlavně proč, což je asi největší problém, protože když pointa dojde divákovi dřív než samotným postavám, napětí má tendenci vyklidit místnost. Vyšetřování se místy podobá improvizaci po probdělé noci, kde důkazy se berou do ruky bez většího přemýšlení, náhody se hromadí a logika dostává dovolenou. Dialogy často znějí jako z učebnice drsného policajta pro začátečníky a některé postavy jsou definované jednou větou, kterou si pak opakují až do konce. Na druhou stranu má film tempo a občas i slušnou dávku černého humoru, jen ne vždy záměrného. Pozitivem je také vizuální stránka násilí, když už se něco stane, vypadá to patřičně nepříjemně a neuhýbá to pohledem. Snímek se snaží být novým začátkem, ale zároveň se bojí odstřihnout od minulosti, a tak zůstává někde mezi.