Dialog s doprovodem děl (1983)

Vpravdě až filosoficky vystavěný rozhovor dvou, válečnou mašinérií zmítaných, jedinců, kdy každý má tak trochu tu svou jedinou a logickou pravdu. Generálem, prostřednictvím Vinklářových úst, vyřknutá otázka: "Jak si můžete být jistý, že tato válka někdy skončí a jak si vůbec můžete být jistý tím, že válka není přirozeností člověka?", ve mne rezonovala ještě hodně dlouho. Skutečná tragická podstata této inscenace, jakoby nebyla tím nejdůležitějším, ustupuje do pozadí, aby nechala zazářit především dialog samotný. Vinklář s Preissem rozhodně jeho naléhavost a brilantnost nijak neotupují, právě naopak, vydařené herecké obsazení.

Tahle inscenace mi utkvěla v paměti již při televizní premiéře. Dnes jsem kritičtější, ale stále obstojí. Tohle je opravdu dobré. Preiss a zejména Vinklář excelují, ovšem Daněk zaslouží respekt pouze jako dramatik provinčního formátu. Nu, však i to je pro plátno nebo obrazovku docela dost. --- Vůbec poprvé jsem si všiml (snad díky kníru dobového střihu), jak skvěle by Vinklář býval mohl zahrát Stalina. Ovšem to by muselo být o Stalinovi napsáno něco dobrého (ve smyslu "kvalitního") a nesměl by to cenzurovat žádný politruk. Takže se to stát nemohlo. Bohužel...

Překvapivě slabý, akademický Daněk, kterému vůbec nepomohla režie s autentickými záběry z bojišť 1. světové války. Přestože Vinklář přehrává a Preiss hraje šablonovitě (naopak Rösner ve vedlejší roli je skvělý), je však celkový dojem daleko lepší než zrozhlasové předlohy(Zdeněk Štěpánek a Adamíra v hlavních rolích, Vinklář místo Rösnera).

zajímavý slovní souboj J. Vinkláře, coby starého generála, a V. Preisse jako kapitána Fleminga a budoucího objevitele penicilinu...náhodou jsem přepnul na ČT 2 a už jsem se nedokázal odtrhnout...ač se příběh odehrává v jedné místnosti a kromě Preisse a Vinkláře se tam semtam mihou jen Rösner a Vyskočil, určitě se nebudete nudit...občasné dobové záběry z fronty taky nejsou na škodu...

Josef Vinklář s nádhernou přesností vystihl postavu generála, který je naplněn despektem z vývoje první světové války. Z toho, jak velký rozsah válka nabrala a z toho, kolik mladých životů kvůli tomu zhaslo. A uvědomuje si, že díky své pozici na tom i on má svou část viny. Věnuje zdánlivě přehnaně velkou pozornost uměleckým předmětům kolem sebe, ale to jen proto, aby své myšlenky alespoň na chvíli oprostil od válečných hrůz. Návštěvu mladého lékaře (Viktor Preiss) vnímá podrážděně: jak mu může někdo, kdo nemá se zákopy osobní zkušenost, radit? Název sice slibuje dialog, ale mluví hlavně generál. Jeho slova se nikdy nepřeklopí do realitě vzdálené filozofické úvahy a díky poměrně krátké stopáži také nepřestanou nudit. Známá slova Jana Wericha, že "válka je vůl", si díky této inscenaci uvědomíme ještě intenzivněji.