Děvčátko (2002)

Kdysi se mi to líbilo. Hlavně skrze vykreslení vztahu hlavní hrdinky a postavy taxikáře v podání Vetchého. S odstupem je to něco jako dobový symptom. Doba, kdy se tak nějak nevědělo, jestli jít dozadu do retra. A nebo dopředu do modernity. A nebo to tak nějak trefit oboje skrze "futuretro". A zároveň doba, kdy už přestávalo být jasné, jestli tvůrci vycházejí víc z reality a nebo z kinematografie. Takže "Děvčátko" je taková směska nové vlny. Aktuálních filmů, které se do nové vlny vrací - hlavně Gedeonovy věci. A aktuálních filmů, které tematizují město, kluby atd. - počínaje "Samotáři" a konče "Nocí na zemi". A samozřejmě se tu všichni tak nějak potkávají a osudy postav se prolínají - což je známka artu. Sociální film to samozřejmě není. Protože většina věcí se tu jenom více či méně fotogenicky ukazuje. Hlavní hrdinka nejde do školy, matka nejde do práce a každodenní problémy obecně tu tak nějak chybí. A celé se to snaží být tak nějak dobově sexy. A když hraje v klubu v socialistickém betoňáku country kapela, tak je to něco mezi ukázkou tuzemské dobové provinčnosti a evokací klipu "No good" od Depeche Mode. Mimochodem tyhle typy výjevů se za deset let stanou v temně fetišizujícím provedení klipovým hitem. Jinými slovy nejsem nějaký skalní fanoušek Dogma 95. Ale s odstupem tak nějak chápu, co tím bylo myšleno. Cinematography will eat itself.

Tento film mě oslovil velmi specifickým způsobem. Jeho děj byl zajímavý, ale místy jsem se v něm trochu ztrácel, většina postav byla zajímavá, ale přišlo mi, že si stejná většina neprošla žádnou velkou změnou. Herecké výkony byly dobré, ale žádný ničím nevynikal. Na druhou stranu ale musím tvrdit, že audiovizuální aspekty filmu byly nádherné. Prezentace je skvělá a velmi stylizovaná a hudba byla fantastická. Prezentace tohoto filmu by se dala všelijak analyzovat, film má v tomto ohledu podle mě velmi jedinečnou atmosféru, která se v české kinematografii moc často nevidí.8/10

Po shlednuti tohohle snimku o prazdnu a o nicem, mam jenom chut jit ven, vyspat se s kymkoliv v popelnici a pak jit doprostred rusne ulice a podrezat si zily. Od uvodnch peti minut me to nudilo k smrti, ale vydrzel jsem nesnesitelny napor pana scenaristy az do konce, v napeti zda zabredne z hovna do lejna, nebo zda alespon jednu belhavou nohu filmu z onoho hovna vytahne. A stalo se jenom to, ze si v hovne vymacel celej oblicej. Koho bavi koukat na postavy, ktere se chovaji tak chaoticky a nelogicky, ktere navic provozuji cosi jako dialog, kde se jeden druheho pta a ten druhy jen tupe cumi a mlci. Ztracenou panelakovou generaci chapu, ale tohle je tak umely a naprosto prazdny, ze by se i Iveta Bartosova zastydela. Tohle proste divak nespolkne a radeji si pusti Power rangers.

Dorota Nvotová pri prezentácii filmu hovorila, že sa cíti v živote ako hlavná predstaviteľka a ja som jej to po zhliadnutí tohoto filmu uveril. Skôr taký nesmelý sympatický pokus o generačnú výpoveď, ako plnohodnotný film, ale je to už dosť staré a k tomu si priznajme, že odvtedy sme sa toho o dnešnej mládeži z našich filmov nedozvedeli skoro nič relevantného.

Je hrozná škoda, že český nezávislý film (tak bych totiž nazval toto hnutí ve stylu filmů Samotáři a spol.) zemřel na úbytě a dnes už se nic takového netočí. Ne všichni lidi jsou úspěšní byznysmeni a pracujou v kancelářích. Hodně lidí žije úplně jinak a taky daleko zajímavěji. To asi ale už nikoho netankuje, což je vidět i na zdejším hodnocení. Mě by to moc bavilo i dnes. Tenhle film má skvělý soundtrack, výtečnou hlavní představitelku, skvělé dialogy a poselství, které není sice na první pohled patrné, ale zato jasné- život sám o sobě je to, co má jediné opravdu cenu. Takový vzkaz je možná pro většinu lidí bezcenný, já ho ale zejména v českém filmu postrádám čím dál víc. A Dorota Nvotová je prostě úžasná. 85%