Ddeugeowoon annyeong (2013)

Juhokórejská dráma, ktorá sa snaží dojať za každú cenu nie je žiadna novinka, ale aj napriek tomu, že to na mňa po tejto stránke nezapôsobilo to nie je vôbec zlý a ani priemerný film, práve naopak. O nejakej originalite tu nemôže byť ani reči, dokonca aj prostredie hospicu sa už v juhokórejskej produkcii pre citlivú drámu použilo v ešte lepšom a dojemnejšom Garden of heaven, ale aj toto sa mi páčilo. Len neviem, kde sa vytratili všetci tí charizmatickí a kvalitní herci všetkých vekových kategórií, ktorí ešte pred nedávnom ťahali podobné filmy. V poslednej dobe si už musím vystačíť len s priemerným obsadením, čo je presne aj tento prípad. Hlavný hrdina ma spočiatku vôbec nebavil, ale to už je klasický priebeh tohto typu postáv, no ani následne na viac, než len takého priemerne hrajúceho sympaťáka nemá a v zložení hospicu sa síce objavia aj dvaja známi Ma Dong-Seok a Lim Won-Hee, ale mňa si vlastne získala len sympatická pacientka, ktorá kľudne mohla mať s hlavným hrdinom aj romantickú líniu, priestor tu na to bol a potom by to mohlo byť aj dojemnejšie. Ale dejovo ma to väčšinu času dosť bavilo, páčil sa mi nápad so zapojením do hudobnej súťaže, čo sa postará o piesne, ktoré sa mi aj v rámci možností dosť dobre počúvali, ale na tomto si juhokórejci dávajú väčšinou záležať. A režijne mi to až na tie nefunkčné emócie vyhovovalo tiež. Takže ja som spokojný, už to síce nie je, čo bývalo, ale stále dokáže juhokórejská produkcia ponúkať takéto filmy v dostatočnej kvalite, aby som ich pozeral s radosťou.71%

Namet je sice stokrat obohrane klise, ale Korejci to s klise vedie. Alebo asi uz len vedeli? Tentokrat to proste nepôsobilo sviezo ale len obohrane ako milionkrat videny film. Mozno za to mohli aj herci ktori neboli vôbec sympatickí. Holt nejaka mladez z nekonecnych Korejskych serialov. Komu su tie xichty povedome, tak bude film hodnotit pravdepodobne pozitivnejsie. 4/10.

Velmi předvídatelné, ovšem funkční. Ale chtělo by to víc humoru než jen hromotluka Ma Dong-seoka somrujícího cigára. Ovšem ten konec s promítáním proslovů před koncertem nelze označit jinak než vyděračskej a byl jsem zajímavě ambivalentně dojat i zhnusen.

Dobře zvolené ustřední postavy i pěkný příběh, ale já tomu prostě nemůžu dát víc. A to protože je to citové znásilnění a vydírání diváka, na které jsem si sice už u Korejských filmů zvykl, ale tohle už je prostě strašně moc.

Mám ráda hudební filmy a tenhle patří k mým nejoblíbenějším, nejen kvůli skvělé hudbě, ale i hereckým výkonům. I když je Lee Hong-gi především zpěvák, hrát prostě umí. Námět sice není originální, přesto to u mě fungovalo. Film jsem viděla už několikrát a líbí se mi pořád stejně, jako když jsem koukala poprvé. I když je to na vážné téma zahrnující i smrt, hudba a úsměvné scény celou atmosféru odlehčují.(03.12.2015)