Daaaaaalí! (2023)

Snímka podávaDalíhozblízka (umelec maľuje, vyjadruje svoje názory) i z odstupu (vnímanie novinárky i druhých). Režisér pracuje často s absurditou, snovosťou a nelogickosťou. Film ani nemá snahu poskytovať nejaký chronologický posun deja. Skôr mi to príde, že zámerom režiséra bolo potešiť fanúšikov Dalího a poskladať film z rôznych dojmov a postrehov.

Nevymyslel bych lepší pochvalu než tu, že tenhle film by se musel líbit samotnému Dalímu. Edouard Baer v titulní roli exceluje, zejména díky práci s hlasem. Klíčovým faktorem úspěchu filmu je však to, že skutečně napodobuje surrealistickou metodu. De facto rozvíjí jen dvě modelové situace: mladá reportérka (Anaïs Demoustier) se snaží získat rozhovor s Dalím a kněz Dalímu vypráví sen, v němž na něj (tj. na kněze) střílel kovboj. Tyto linie se neustále střetávají, prorůstají do sebe a znovu se oddělují (pročež je nemožné rozpoznat, co je realita a co je fantazie/sen). Kompozice tak může připomínat bakteriální množení nebo náhodné nanášení barev na plátno. Quentin Dupieux opět nezklamal. 80 %

Určite neprasknete od smiechu, ale úsmev na tvári budete mať od začiatku do konca.Hovorí sa, že vy sám ste majstrovským dielom. Áno, to je pravda.To najzaujímavejšie z Dalího diela, je Dalího osobnosť. Som veľký excentrik a zároveň egocentrik, preto súčasne aj anarchista a monarchista.Zaujímavý, príjemný film. Dalí vytvoril nesmrteľné obrazy, niekedy extravagantné a nepochopiteľné. Taký je aj tento film.70%

NanefilmařeQuentina Dupieux je dílo Daaaaaalí! příliš filmové. Vychází vstříc divákovi a blíží se to až téměř ke klasickému filmu. Dokonce zde byly všechny linky smysluplně ukončeny. Ale nemusíte se bát, má to méně konců než trilogie Pána prstenů. Jsem rád, když někdo umí kreativně používat časové linky a snové vyprávění. Nolan by se tu mohl učit. Dupieux si vzal historky a Auru šíleného umělce, která se vznáší kolem osobnosti slavného Surrealisty a vytvořil si svého Dalího. A ten je třeskutě vtipně excentrický. Objektivně je to na 4*, ale já tomu jedinému Umělci na planetě plný počet dám. Bavil jsem se královsky.

V šesti letech jsem uviděl Dalího obraz - Výstraha před občanskou válkou. Od té chvíle se stal Dalí pro mě nejlepším umělcem a surrealismus mě nikdy nepřestal fascinovat. O tomto filmu jsem záměrně nevěděl vůbec nic, což často bývá nejlepší. Na jednu stranu jsem čekal větší odvaz a snové bizarnosti, na druhou jsem se nakonec nechal vtáhnout. Klíčový byl moment, kdy služebná přinese telefon Dalímu pracujícím v krajině s tím, že šňůra nebyla dostatečně dlouhá, a tak musí jít s ní do domu, aby mohl hovor přijmout. Od té chvíle jsem byl součástí filmu, který - ano - surrealistický je. Některé scény byly velmi povedené, jiné dost pobavily - například střílení živých holubů...