Pozor na oči! (2018)

Sousloví "Asi tak" padne ve filmu snad stopadesátkrát a používají ho téměř všechny postavy. V poslední době se zasměju převážně u komedií pocházejících ze severu Evropy a tradičně u mých oblíbených francouzských filmů. Nejde o nijak zvlášť "profesorský" humor, ale mě vyhovuje koncept filmu, parodie na kriminálky chvílemi vyhnaná od absurdum a také celková stopáž filmu, která nedovolí divákovi se začít nudit. Postavy policistů jsou záměrně vylíčeny jako blbové, což v nadsázce beru. Třeba fórek, když začne Buron kouřit a ze svetru mu stoupá dým (díra v těle po střele). Mně film vzdáleně připomíná výborné drama "Svědek" Claude Millera (1981) ve vážné rovině s L. Venturou a M. Serraultem. Jinak Benoit Poelvoorde je v mých očích důstojným nástupcem komiky Pierra Richarda nebo právě Michela Serraulta v jeho filmových začátcích ve veselohrách.

Další z na čsfd nedoceněných skvostů. I když možná bude můj pohled zkreslený slabostí pro Mr. Oiza. Ten tady nepopustil uzdu svému tradičnímu soundtracku, zato zkřížil absurdní komedii a drama ála Poldové hajzlové s Mocnou Afrodité od Woody Allena, přidal ještě víc absurditek, kouřících hrudníků, postav dadaisticky hláškujících ála Dale Cooper v Twin Peaks 3 a dodržel moji svoji oblíbenou stopáž. Co víc si přát?

"Nevolejte pomoc a nebudete podezřelý." Asi tak. Mě to moc nebavilo, ale mělo to světlý chvilky. Zejména pár překvápek na konec bylo fajn, ale docela mě bavila kouřící díra v hrudníku, debata o velikosti švába, procházka s žehličkou a hlavně zákeřnej trojúhelník. Nicméně toho nudnýho tlachání jsem si vyslechl tolik, že divadlo v tomto století již patrně nenavštívím. Naštěstí to bylo dost krátký, takže jsem ani pořádně nestihl pohřbít zabitej čas.

Absurdita, uletenosť a humor nie sú totožné pojmy. Takže: Pozor na oči! je absurdný a uletený film, no nie zároveň rovnako vtipný. Skôr do absurdného zdĺhava naťahuje vydarený motív aj jeho pointu. Tá spočíva v tom, že štátna moc, vrátane polície s bežnými občanmi v podobe vypočúvaných hrá absurdné divadlo, z ktorého niet úniku. Ak sa momentálnym veliteľom štátu alebo jeho pucflekom zachce, v putách skončí ten, o kom rozhodnú oni, vinný-nevinný: to je fuk. Hlavne, že štatistiky objasnenosti frčia.

Prvá komédia, ktorú som od Dupieuxa videl. Asi tak. Trvalo mi pár minút kým som sa naladil na ten absurdný štýl. Asi tak. Celý film sledujeme výsluch svedka, ktorý našiel mŕtvolu. Asi tak. Všetky postavy sú viac či menej idioti. Asi tak. Minimálne sú divní alebo strelení. Asi tak. Samozrejme sa svedok neustále dostáva do nečakaných alebo aspoň trápnych situácii, ktoré musí nejak vyriešiť. Asi tak. Jeden rozhovor ma rozosmial tak jak sa mi to už dávno nestalo. Asi tak. Neviem o koľko je tento film horší ako ostatné Duplieuxové komédie, ale rozhodne je nadpriemerne zábavný. Asi tak. Hlavne, keď je to váš prvý Dupiexov film, tak neviete, čo všetko môžete očakávať a tak ste neustále prekvapovaný. Asi tak. Záver je totálne WTF, ale zároveň nemám z neho pocit, že by so mnou režisér vybehol, ale tak nejak mi k tomu šialenstvu sedí. Asi tak. Aspoň to vysvetľuje, prečo celý film pôsobil tak divadelne. Asi tak. Takže celkovo som sa solídne pobavil a mám chuť skúsiť ďalší Dupiexov film a zároveň sa toho bojím. Asi tak. Je to proste magor. Asi tak. Nezdá sa vám, že sa tu neustále opakujú nejaké slová? Asi tak. 6/10.