Neuvěřitelné, ale pravdivé (2022)

„V novém domě s bonusem, do sklepení poklusem, na mravence Biolit, co víc od života chtít.“ Snad jen, že k takovému čupr baráku by zodpovědný realitní makléř měl rovnou přihodit i lopatu zeSmrt jí sluší,ampuliSubstancea pár krabic Biolitu. Ach jo, a to jsem právě začal se zdravou stravou, aspoň jablko denně... a Dupieux mitakhlehodí vidle do diety! Za trest mu jeho zázračnou vilku ještě trochu vylepším. Z druhého patra povede tobogán přímo do sklepa, aby to napínání svraštělé kůže pěkně odsýpalo a aby se všechny ty obstarožní milionářky, které mi za návštěvu sklepa budou cálovat, nemusely belhat po schodech. Kšeft jenom pokvete. Akorát nevím, jak udržím Faustku, pořád ji hlídat nemůžu a když jsem ji zamkl do špajzu, vylezla okýnkem a hned zase šup do sklepa! Navíc teď musím na týden do Japonska, kvůli odbornému servisu mé chlouby (a tím nemyslím naši Toyotu). Njn. Co je mi platný fajný scifi sklep a Dupieuxovo multifunkční péro z ocele, když ten chlap pořádně neví, co s ním a potenciál filmu nevyužil. R.I.P. kocourek Mňouk.

Francouzský filmařQuentin Dupieuxmá spoustu zajímavých nápadů a nevyčerpatelnou fantazii, což plně dokazuje i v této satirické tragikomedii, která otevírá témata související s neschopností stárnout nebo posedlostí vlastní dokonalostí a vzhledem. Akorát je škoda, že se děj točí pořád dokola, takže se divák dříve či později začne trochu nudit. Osobně mi moc nesedla hudba, chvílemi byla dost otravná. (65%)

Není to vůbec špatné ale v porovnáním s ostatními Dupliexovkami je to přecejen vlažnější (asi bych to nedoporučil jako startovní snímek pro seznámení s jeho filmografií). Základní zápletka, vedlejší motivy i třeba přímé odkazy na Dalího jsou fajn, ale jaksi tomu chybí rytmus (což je vzhledem k tématu filmu možná záměr, ale prostě to není tak koukatelné jako jindy)... Myslím, že je třeba poznamenat, že snížený kontrast i barevnost několika posledních Quentinových filmů (na což si tady spousta lidí stěžuje) není výsledek neumětelskosti ale záměr, kdy jde o jakési zcivilnění surreality (kdy surrealita má pořád základ v realitě a/ale ta je pro většinu z nás všední, šedivá, banální)... Za mě dobrý. Pořád je to svět kterému rozumím a který mě rozesměje.

Na tento film jsem narazil zcela náhodou a po přečtení obsahu jsem si řekl, že to není špatné a že bych se na to mohl někdy podívat. Nedlouho před zhlédnutím jsem zjistil, že autorem jeQuentin Dupieux, s jehož filmovou tvorbou nemám jedinou zkušenost a jediné co od něj znám je projektMr. Oizoa songFlat Beat, který jsem jednu dobu dost poslouchal a dodnes si jej velmi cením, tudíž jsem očekával něco solidního. Jenže to, že jsem doposud neviděl ani jeden snímek tohoto poněkud bizarního francouzského režiséra je právě ta chyba. Nebo spíše štěstí? Jelikož jsem to tedy zapnul totálně neznalý toho, co mě může od tohoto podivína čekat, byl jsem po zhlédnutí totálně vyveden z míry a říkal jsem si: "Co to jako je? Co je toto za film.". Jednoduše řečeno: je to tak podivné, že to už snad ani podivnější nemůže být a tento film právoplatně zařazuji do mé pomyslné sekce opravdu zvláštních filmů. Pár artových počinů jsem již měl možnost zhlédnout a tím pádem jsem se ze začátku vcelku bavil a párkrát jsem se i zasmál. Jenže druhá polovina byla fakt divná a už to vážně nebyla komedie ani trochu. Myšlenku to nějakou má, nicméně je vyjádřena tak podivuhodným způsobem, že i když jsem pochopil co tím autor chtěl říci, tak to nebude úplně to, k čemu bych se v nejbližší době vrátil a to i přes více méně (ano, v tomto případě skutečně více méně) krátkou stopáž. A tak jediné, co se mi na tomto filmu líbilo byla hudba, i když i ta byla místy skutečně bizarní. Takže, co se týče tvorby Quentina Dupieuxe - radši zůstanu pouze u toho žlutého plyšáka, který vystupuje veFlat Beatu. |15%|

Neuvěřitelně zábavné. Dupieux má opravdu výborné (šílené) nápady a zvládá je skvěle zpracovat. Kromě hlavního příběhu zde máme ještě vedlejší motiv šéfa (v podání Benoîta Magimela), který vás zaručeně rozesměje! A v době, kdy každý sebeblbější film musí mít aspoň dvě a půl hodiny, aby se neřeklo, je 74 minut příjemným osvěžením.