Realita (2014)

Na pomezí snu a bdění, na tenké hranici mezi normalitou a šílenstvím, tam někde končí Realita a začíná jiná dimenze. David Lynch tato místa poměrně podrobně prozkoumával - zde sem zavítal také Dupieux, a nutno říct, že je to pro otevřeného diváka docela svěží zábava. Tedy do doby, než si uvědomíte, že Vás svědí vyrážka zevnitř. Hlavy.

5/10.  Challenge číslo 10/Round 2 (Evropský výběr)- Hráč číslo 5- Peca.Quentin Dupieux je kontrovérzní francouzský režisér, jehož tvorba mě bohužel téměř pokaždé mine, ten jeho podivný styl vyprávění mi zkrátka nesedí, ale své fanoušky si jeho filmy určitě najdou.Reality je podivný, artový, bizární a psychologický film, který má označení Komedie, ale vtipné jsem tam nenašel teda nic.Pojednává o muži ( Alain Chabat), který by rád zrežíroval vlastní film a předkládá svůj nápad hororového filmu o televizních vlnách, které zabíjejí lidi. Producentovi se nápad líbí, ale dá mu za úkol najít do 48 hodin, co nejdokonalejší povzdech bolesti. Film je sice krátký, ale kvůli pomalejšímu tempu mi přišel být docela zdlouhavý, většinu času je to zkrátka jen divné a časem se divák přestává orientovat v tom, co je sen a co realita a přišlo mi to celé docela chaotické a matoucí, že mě to spíš otrávilo. Nějaká zavěrečná myšlenka a přesah by se zde určitě našla, určitě i jistá míra originality by se dala ocenit, takže 3 hvězdy hodně na hraně nakonec dám, ale not for me, mít to o 30 minut déle, tak bych s hodnocením šel ještě níže.

S přehledem nejhorší film který jsem za poslední měsíce viděl. Realita je do sebe zahleděná rádoby umělecká onanie a vykrádačka Lynche. Jenže ne vrcholného Lynche, ale pozdního, reprezentovaného ubíjejícím Inland Empire. Gupieux se inspiroval zápletkou, kamerou, námětem, nenávistí k televizi a kupodivu i postavami. Naštěstí se neinspiroval délkou, takže místo úděsných 197 minut nudy přede mě vyvyrhl téměř snesitelných 87 minut.

Mr. Oizo remixuje "Pohrdání" aneb když sur/Realita sní o tom, že si pustí fajn biják na VHS, ale sama je jen jednou myškou v labyrintu vyprávění rozpolceného autora v tvůrčí krizi. Nebo taky meta mozkoškrab, který někomu udělá vyrážku na mozku, zatímco jiní se u něj budou smát na stejně způsobů jako nasbírá jeden z hrdinů výkřiků.

Surrealistická komedie, která diváka dokáže bezprostředně znejistit a míra informací, která nám je zprostředkována postupně vedená až ad absurdum, kdy jsme nuceni to jen přijmout a nechat se unášet dál za hranici vnímání reality. Snímek je doprovázen neidentifikovatelnou hudbouMr. Oiza, kterým je autor sám, která v různých fragmentech působí od konteplativnosti do frustrujícího zážitku.