Condenados a vivir (1972)

Syrový a surový western plný beznaděje a bez soucitu a slitování, který si nezadá s obdobnými italskými kousky. Seržant Brown s dcerou Sarah doprovázejí vůz s trestanci odsouzenými na doživotí. Po přepadení jsou nuceni vydat se do cíle pěšky. Spoutáni řetězy postupují drsnou zimní krajinou uprostřed hor. Aby to nebylo málo, tak s sebou mají jedno tajemství a Sarah vypadá, že cestu nezvládne. Tvůrci si připravili pro diváka několik překvapení, a tak se mimo jiné postupně dozvídá o některých postavách, co jsou skutečně zač. Ten zvrat na konci byl nepříjemný... Některé scény jakoby sem vpadly z dobových hororů - vraždění je šťavnaté. Krvavá střelba, zásah do oka, práce s nožem i mačetou, uhoření a dojde i na střeva ven. Výborná, místy strašidelná hudba, vzpomínkové sekvence a jedna pořádná noční můra. Snad že je prosinec, dýchala na mě z filmu pěkná zima...

Dostupná verzia s titulkami príliš kvalitu nepobrala, no z hľadiska filmového zážitku to moje vnímanie (na počudovanie) nijak extra neovplyvnilo. Zima, špina či násilie v takomto rozmere sa vo westernoch prilis často nevidí a tak vďaka drsnote podanej z mnohých uhlov pohľadu musím ohodnotiť pozitívne. Solídna záležitosť i keď od záveru som očakával viac - veľmi ľahký nadpriemer.

Tak tohle jsem nečekal. A to mám nejraději. Mazec! Skrytej poklad, bych to nazval - asociuje mi to souvislost s tím zlatem skrytým ve vězeňských řetězech... což samo o sobě je super originální nápad. Ale tím to nekončí. Ta banda zločinců mezi sebou má takové vztahy, že nikdy nevíte, co od nich čekat. Tím se děj stává nepředvídatelnej, takže se nemusíte bát různých nečekaných zvratů a to i takových, kterejm se jinde často vyhýbají. Neexistuje tady jeden jedinej klaďas (možná jen ta holka), což mi připomnělo (a celkově mi to vlastně celé tak nějak připomnělo - i názvem) Tarantinovejch Hateful Eight. Herci tady vůbec nevypadaj jak ze 70. let, ale je to tam samej nadčasovej drsňák. A pak to zobrazení násilí - no ty kundo háravá! Na svou dobu vzniku něco nevídaného. Tak přesvědčivé a realistické (ok, relativně přesvědčivé a realistické) pojetí násilí často nevidíte ani v dnešních filmech. Což je - jak jinak - než velkým plusem. Z toho všeho mi vychází hodnocení, které už jen z principu nadšení a překvapenosti musím dát.

Western z divoké přírody, ve kterém se to morduje jedna radost. A to bez ohledu na kladné nebo záporné postavy, tady se nešetří vůbec nikdo a vraždí se ve velkém a krvavém stylu. Natočeno výbornou kamerou a na svou dobu skvěle zpracovanými záběry, ať už gore nebo halucinacemi jednoho vrahouna, kterému se zjevují supi, dravci a ještěři, (ty nájezdy kamery jsou fakt nadčasový). K tomu naléhavý soundtrack a máme tady poctivou filmařinu, kterou se klidně mohl nechat inspirovat Quentin Tarantino u svému filmu The Hateful Eight.

Prý ne western, prý pěkné gore, prý zajímavé drama. Souhlasím. J-L Romero Marchent považován za uctivého zakladatele a tedy jeho podání španělského westernu. A ty bývají vážně dobré, jenom úplně jiné, hrozně drsné a bez veškerého optimistického nadhledu àla italiana. Vlastně to ani western není. Poněvadž...
Parta odsouzenců převážená na jistou smrt na nucených pracích zůstává v zasněžené pustině odkázaná pouze na vlastní síly, náladu svého hlídače, jeho dceru, nepatrně jídla a na velký zlatý řetěz, který je všechny poutá k sobě a v případě postupného úbytku chovanců jim poskytuje vyhlídky, že až zdrhnou, budou v balíku. Drsný vedoucí má zjevný handicap (tahání dcery pustinou), je nenáviděn, sám nenávistný, v neustálém ohrožení, a zločinci jsou právem považováni za lůzu. Nikdo se neštítí ničeho. Ten, kdo vládne zbraní, jediný může mít převahu. Nedej bože, aby o ni přišel... Jenže dost možná, že šéf tento nesnadný úkol nevzal jen pro mizerný plat, který za to dostane...
O minulosti aktérů napovídají mnohé (zprvu mně nejasné) flashbacky. Aktéři sami se vyskytují sice v uzavřené skupině, leč s čepicemi a kabáty hluboko do obličeje, což zapřičiňuje rozeznání maximálně dvou až tří výrazněji se projevujících mužů a jedné dívky - ano, José Manuel Martín bude jistě spokojen. A tak v nečekaném pořadí začnou účastníci zájezdu postupně ubývat. A společnost a prostředí, ve kterém se pohybují, vůbec nevěstí, že se některý z nich s jistotou vrátí živý... Je to moc pěkné syrové a surové poněkud psychologické drama, po němž přetrvává solidní pachuť, a nabízející vše možné včetně děsivých snových duchařských halucinací (opravdu halucinací?), všichni zde krutí, zlí a bez soucitu. A nesmírně studený film celý v zasněženém prostředí. Co tu tedy ale jediné vůbec být nemuselo, bylo až křečovitě naroubované gore.