Co ví Marielle (2025)

Konvenčne natočená snímka s mysterióznym prvkom spočívajúcom v tom, že keď vám kamoška uštedrí facku, začnete počuť konverzácie vašich rodičov navzájom i s hocikým iným, napr. kolegami z práce. Pri večeri ste už teda o všetkom informovaná a len sa vo vnútri zabávate či skôr trpíte. Zabávali sa skôr diváci v kine a pocitom trápnosti trpela mladá protagonistka Marielle. Postupne, avšak ohľadom tempa filmu veľmi pomaly, sa z ututlávania, ktoré praktikujú rodičia, prechádza do komunikácie holej pravdy aký bol deň, skrátka bez servítky. Je to aj fajn bizár a vďaka dobrým hercom ako Jentsch & Kramer som sa aj schuti zasmial. V deji filmu v samom závere nájdeme aj vážnejší rozmer a to, že Marielle sa možno vôbec nemusela narodiť. Je to vzhľadom k videnému vážny prechod a vzhľadom na to, že sa viac nerozoberá, nerozumiem celkovo tomuto inputu. Úplná bodka snímky, záverečná scéna, je, naopak, inteligentná.

Celkom vydarený bizár o telepatickej dcére, ktorá zrazu počuje a vidí všetko, čo hovoria a robia jej rodičia. Spočiatku to má relatívne pokojné tempo, avšak po uvedomení si manželov, že Marielle akosi všetko počuje, začína dosť nepekné precitnutie a po prvotnej opatrnosti vykladajú na stôl všetky kary. Námet skvelý, zápletka tiež, akurát mám pocit, že potenciál zostal trochu nevyčerpaný. Ale oceňujem, že z toho nerobili komédiu (pretože nábeh na ňu by to aj malo) a Frédéric radšej zostal pri žánrovej dráme s priestorom na vážnejšie posolstvá a morálne zamyslenia. Aj preto sa prikláňam k 4* (lebo inak je to skôr na hrane 3/4 hviezdičky).(13.02.2026)

Podle mě se ale režisér a scénárista v jedné osobě trochu utopil ve svých ambicích. Některé momenty působí jako tápání ve slepé uličce a klidně bych se bez nich obešel (například donucení kamarádky k omluvě). Možná to však odpovídá realitě – i daleko banálnější věci nedokážou rodiny s toxičtějšími vztahy často  vyřešit racionálně. Přesto to působí trochu únavně a jako přešlapování na místě.Měl jsem také problém s tím, že divák vůbec nezná dosavadní život rodiny, ani předchozí duševní svět Marielle. Netušíme, zda k rodičům dřív vzhlížela, a proto na mě závěrečný, syrový a otevřený konec úplně nezafungoval. Kromě okrajové postavy babičky se navíc s nikým nedá příliš sympatizovat. Určitě bych k žánrovému zařazení drama přidal i komedii, protože právě v první třetině je komediálních momentů hodně – a navíc jsou skvělé. Film má bizarní námět, od kterého se odvíjí řada absurdních, ale i překvapivě logických rozhovorů. Kdyby se něco podobného skutečně stalo, možná by reakce opravdu vypadaly podobně – od pokusů řešit věc oficiální cestou přes psychologa až po rodičovské tresty. Podaří se i hezký režíjní nápad. Když to vypadá, že Marielle v klidu spí, zatímco my už víme, že ve skutečnosti i tak slyší veškerý obsah rozhovoru rodičů z protější místnosti - a kamera stoupne k závěru z nakloněného nadhledu - Je to působivé mrazivé, ale současně i vtipné. Jenže postupně se to pro mě ale začalo právě  místy rozpadat, i když se i nadále objevují silná místa. Snad jsem pochopil hlavní myšlenku: každý z nás nosí určitou masku a skrývá tajemství, o kterých by rozhodně nechtěl, aby vyšla najevo. Nikdo by se necítil dobře pod neustálým dohledem. A ve chvíli, kdy je člověk naprosto odhalený, nemusí novou – nekomfortní – situaci unést, což může vést až k rozkladu jeho života. Kde končí naše soukromí? Jsme schopni sami sebe ovládat a pomoci si? Lze změnit vlastní chování? Můžeme stavět vztahy pouze na důvěře? Je nevěra někdy obhájitelná? Může být rodič vzorem pro dítě, i když se dopustil osobního selhání? A může rodič své dítě milovat, i když jeho činy mluví spíše proti tomu? Film klade mnoho provokativních otázek, na které často neexistuje jednoznačná odpověď. Od úvodní komedie se snaží posunout k vrstevnatému, komplexnímu dramatu a zajímavě si pohrává s divákem – nikdy není úplně jasné, jak se nová rodinná situace vyvine a jak bude nakonec vyřešena. Jak jsem již ale naznačil: úplně se to v mých očích neudrželo dokonale pohromade. Felix Kramer mě ale coby otec ,,nudný patron´´ svými suchopádnými grimasami třeba bavil fakt hodně.(29.10.2025)

Každý má svá tajemství, která jsou jen jeho. Každý si chce nechat něco jen pro sebe. Každý chce plně ovládat svůj život. A asi žádné dítě nechce vědět, co dělají jeho rodiče v každou vteřinu svého života. Jak tedy naložit s tím, že mladá dívka Marielle najednou začne vidět ve své mysli vše, co její rodiče dělají a říkají? Kam až můžou vést nevyřčené pravdy, když je zná vaše dítě, ale nikoliv váš partner? A lze začít plně kontrolovat každou vteřinu svého života s vědomím, že každé gesto, každý pohyb, každé slovo má svého svědka? Z Německa přišel film, který si hraje se zajímavou myšlenkou a postupně vkrádá divákovi do mysli právě otázky na to, jak by se zachoval on sám jak v situaci Marielle, tak i jejích rodičů. Film si tak nějak běží, sleduje se to vlastně docela dobře a opravdu těžká scéna pro diváka přichází až v okamžiku radikálního řešení ze strany rodičů v dceřině pokoji. Naštěstí je taková těžká chvíle ve filmu jen jedna, byť jí z hlavy hned tak nedostanu. Ve výsledku se za mě jedná o film na neokoukané téma, který je zajímavý a nabízí nejen otázky k zamyšlení, ale i skvělé herecké výkony všech tří hlavních herců. Samotný konec, tedy poslední scéna filmu, je pak svým způsobem nadějeplný, byť tak trochu otevřený. Což se sem přesně hodí. [Biograf Kotva České Budějovice - 25.10.2025](26.10.2025)

Jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy viděl.(01.02.2026)