Chléb, láska a fantasie (1953)

Gina Lollobrigida chodí bosa, jezdí na oslovi, vysloužila si přezdívku hubatá střela a v chudé horské vesnici disponuje jen párem šatů. Jedny jsou špinavé a roztrhané, druhé lepší, ale v jednom z konfliktů, jež ospravedlňují její přezdívku, si je taky roztrhne, aby režisér mohl ukázat nahé rameno italské hvězdy. Dvojice šatů je zásadní i narativně. Ukazuje Lollobrigidu ve dvou podobách, aby se mohl rozvinout milostný čtyřúhelník, který končí ke spokojenosti všech za světel ohňostrojů. Happyend nespočívá jen v této závěrečné scéně ale i ve šťastném období po konci války, kdy si v  téměř utopickém soužití rozumí duchovní, karabiniéři i ostatní vesničané a vítaným způsobem ho narušuje jen temperament Střely. Modelově se tu kombinuje retroutopie starosvětské minulosti (scénárista vycházel z idealizovaného dětství v podobné vesnici) a naděje poválečné budoucnosti.

Príjemný romantický film s milým až naivným príbehom chudobného dedinského dievčaťa, ktoré je pre svoju krásu obťažované všetkými mužmi v okolí. Zaľúbi sa však do mladého hanblivého karabiniera, ktorý do horskej dedinky prišiel s novým strážmajstrom. Ten je starým mládencom a tiež hľadá svoje šťastie, ktoré nájde v miestnej pôrodnej asistentke. Cesty štyroch zaľúbencov sa navzájom preplietajú a prinášajú množstvo úsmevných situácií podfarbených komentármi miestnych obyvateľov. Krásna  Gina Lollobrigida v úlohe výtržnice žiari nevinnosťou a naivitou, tak že sa do nej musí zamilovať každý muž a Vittorio De Sica hrá šarmantného starého mládenca graciózne.

Strašne sympatický, vrchný strážmajsterAntonio Carotenutov podaní naprosto vynikajúcim predstaviteľom Vittoriom De Sicom, následne prichádza do pokrokovej obce "Sagliena", aby tu povedzme dohliadal najmä na určitý (ne)poriadok medzi miestnymi obyvateľkami, ale najskôr to teda vyzerá iba tak, že myslí na úplne iné veci, aj keď zase zrovna neignoruje ani tie, naopak, „podstatné”; skrátka, nie je si vôbec ťažké domyslieť, čo sa mu vlastne neustále ženie hlavou, čo by v podstate mohla priamo zodpovedať i miestna "La Bersagliera" v podaní talianskej samice Giny Lollobrigidy, a s niekoľkými málocarabiniermiextra naviac... • Taliansky režisér Luigi Comencini, s ktorým sa mimochodom stretávam po prvýkrát, a dúfam, že nie naposledy, vskutku nakrútil mimoriadne sympatickú, situačno-romantickú konverzačku, ale snáď predovšetkým »komerčný« titul, ktorý prilákal do kín množstvo divákov, a ani sa netreba tomu príliš čudovať, keď s vysokou pravdepodobnosťou ich všetkých do kinosál prilákala samotná "lollobrigidka", z ktorej som normálne opäť ostal celý namäkko, totižto, nielenže mala absolútne krásnu figúru (vnady a boky), ale zároveň tiež disponovala pozoruhodným, hereckým talentom, ako v tom čase i veľa iných, talianskych herečiek. • Apropo, a De Sica bol rovnako nadštandardným pred kamerou, ako aj hneď za ňou.

Na Itálii to nemá vůbec žádnou št´ávu. Džina Polobriketa je narychlo podobná Bohdalce a herecky na Bohdalku (zejména komediálně) absolutně nemá! Ony vůbec ty pro-film-a-magazíny-super-našminkované světové hvězdy často nesahají naší předválečné a potom zvláště socialistické herecké elitě ani po kotníky. Hvězda navíc za žhavé jihoitalské exteriéry.

Takové filmy lidé po válce potřebovali. Romantické, pohodové, bezstarostné. A přesně takový film je. Vlastně nemá až tak zajímavý děj. Sází na krásné představitelky, na milé prostředí, na venkovskou bezprostřednost a italskou povahu. Je to prostě milý film u nějž hodně chybí barvy, které by filmu dodaly tu poslední třešinku na dortu. Na snímku pobaví řada věcí. Předně jakýma všema věcma se zabývali italští Carabinieri či jak moc jsou, nebo spíše byli, obyvatelé této jižní země ochotni mít víru pokud šlo o symboly. To vše je pro Itálii typické a to vše je součástí tohoto filmu. Jó, to ještě muži byli gentlemani, ženy slušné a lidé neměli s koncem války (samozřejmě krom obnovy zemí v Evropě) žádné velké starosti. Zobrazená chudoba (a je to ve filmu také zmíněno) je reakce na reparace, které Itálie musela platit, jelikož byla též nacistickou zemí.