Bože, jak hluboko jsem klesla! (1974)

Vynikající film. Skvělá komedie. Samozřejmě, i já byl zprvu nalákán na možnosti zahlédnout nějakou tu větší erotiku. Nádherná LAURA ANTONELLI moji představu vrchovatě naplnila. Jenže v průběhu filmu jsem si nemohl nepovšimnout úžasného jemného humoru. Ten film je totiž ne jen o erotice a sexu, ale navíc, a to hlavně, je to film velice vtipný. Moc rád bych ho viděl znovu. Nechápu proč české televizní stanice tyhle SKVĚLÉ evropské komedie 60. 70. a 80. let neopakují. Chtěl bych to totiž vidět v televizi, ne na monitoru počítače. Kdo nedal pět hvězd si možná toho humoru ani nevšiml? Kdo ví??

Laura potěšila, ale já jsem hodně vnímal film jako ukázku Itálie své doby. Pokrytectví, faleš aristokratické vznešenosti, ukázka onoho království, které se naprosto nesmyslně vrhlo do první světové války a nechalo tam 600 tisíc mrtvých vlastně kvůli ničemu, velikášskou iluzi, které vytvářeli oni "d´Anunnziové" (skvostná scéna s jeho "audiencí") a uzavřeli ji za cenu totální devastace země Mussolini a spol..  Je tady zmíněna i ona trapná epizoda "dobývání" Etiopie na konci  devatenáctého století s komediální pointou o zbytečnosti návštěvy Lurd. Zábavné je i spojení "plebejského samce" Placid, který přinesl, či spíše přivezl pokrok - automobil. No prostě neskutečně barvitý, zábavný (v případě Laury silně vzrušující) příběh, který ale člověka, který se zajímá o širší souvislosti zaujme i právě tím obrazem Sicílie přelomu XIX. a XX. století. Nakonec, Comencini patřil k těm špičkovým režisérům zlaté éry italské kinematografie. Nevím, ale Gepard je obrazem Sicílie období vyvrcholení resorgimenta a tohle je zase ukázkou doby přelomu posledních století minulého tisíciletí. Skvělý film. P.S. Co se týká nahoty, tak zase tak něco objevného to z hlediska obnažených prsou nebylo, stačí shlédnout Radúze a Mahulenu, Hru o jablko nebo Matěji, proč tě holky nechtějí. Obnažená ňadra a dokonce i bobříky nebyly zase v socialistické kinematografii až zas takové tabu, jak si někteří myslí. A vrcholem toho je pohádka Hrátky s čertem z roku 1956. Ale Laura Antonelli zde byla skutečně programovým lákadlem stejně jako v mladší La Venexianě.

„Umývaj ma, vydrhni ma, očisti ma ...”• Počas svadobnej noci, sa [mlado]manželský pár, znenazdajky dozvie naprosto šokujúcu správu, spočívajúcu v náhlom zistení, že naprostá krásavica v podaníEugenieDi Maquedaoveja vskutku i pomerne dosť výstredného jedinca v podaní RaimondoaCorraoa,čiže tým pádom: markízaDi Maquedu; že sú teda iba niečo na spôsob súrodencov v zložení:„Brata”a„Sestry”, čo je v podstate úplne zásadná informácia, s ktorou bude následne [zväčša bravúrnym spôsobom] pracovať nikto menší, než zrovna snáď»odborník na slovo vzatý«, menomLuigi Comencini, ktorý sa mimochodom už predtým, t.j. v dvoch dieloch:Chlieb, láska a fantázia&Chlieb, láska a žiarlivosť[... a vôbec, čo to tí Taliani neustále majú s tým chlebom?], pokúšal skrotiť mimoriadne zvodnú a hriešne sexy: Ginu Lollobrigidovú [diváci, ktorí medzitým už videli, tak dávno predsa vedia, či sa mu to i napokon podarilo?], no či sa mu to rovnako podarí i s touto aktuálnou, ústrednou protagonistkou v podaní talianskej herečky:Laury Antonelliovej, tak to je [oveľa] viac, než len otázne; nakoľko oprotiVýtržníčke, používala neuveriteľne vyzývavejšie pózy, resp.akty, nad ktorými sa mi koľkokrát normálne rozbúšilo srdce, až v istý moment zrazu [RAZ] vyriekla:„Bože môj, ako hlboko som klesla!”• Taliansky herec:Michele Placido, ktorý sa síce čochvíľa [zhruba o 10 rokov neskôr] preslávi, akokomisárCorrado Cattaniz«legendárneho serošu»:Chobotnica, tak podotýkam, že najprv zahviezdil v úlohe:šoféraSilvannoa Pennacchiniho, ktorá podľa môjho názoru patrí buď k jednej z jehonajlepších, alebo k jednej znajodvážnejších, k čomu sa asi viacej prikláňam: [no nemám až tak dôkladne zmapovanú jeho filmografiu, tak preto skôr dávam na svoje "prvotné dojmy"]. Ešte by som taktiež pochválil i postavu: mimoriadnedotieravého barónaHenriho De Sarceyho, stvárnenú francúzskym, charakterným hercom:Jeanom Rochefortom, ktoráenergickypatrila k tejnajlepšejv tomtoerotickyladenom titule, ktoréhopôvodný scenárzo vzrušujúcich myslí:Iva Perilliho&Luigiho Comenciniho, ponúkal neúrekom úsmevných situácií, ktoré dokonca častejšie podtrhával najmä i sám„manžel”, alias markízDi Maquedav podaníAlberta Lionelloa, ktorý i napriek tomu patril medzinajslabšie článkytohto titulu, pretože skrátka nemal až toľko hereckého priestoru, koľko by si jeho postava vyžadovala. •Summa Summarum:Estetický, dobový počin s peknou kamerou, výpravou a kostýmami; ďalej s geniálnym scenárom, a to ani nehovoriac o„hysterickom prejave”v podaní Laury Antonelliovej, čo je vari tým najväčším možným lákadlom, aké sa vopred ponúka ...

Väčšina komentárov tu rieši erotickú stránku filmu, prípadne súvislosť s tým, že v časoch do roku 1989 šlo o svieži závan nahoty v kino-normalizačnej rigídnej cudnosti. Fajn, že sa to spomína. Prvoradým pozitívnym znakom filmu je však popri zmienenej nahote aj jeho ľahko plynúci a zdanlivo nenáročný príbeh o žene, ktorá vďaka rozličným protivenstvám - či už rodiny alebo doby - s obtiažami a pomerne neskoro začala objavovať vlastnú sexualitu. Dá sa čítať ako ľahká paródia na červenú romantickú knižnicu, no rovnako v ňom nájdu potešenie tí, ktorí v ňom uvidia trefnú kritiku upätej a falošnej morálky vyšších vrstiev, vypätého nacionalizmu podporovaného dobovo módnymi autormi (tu konkrétne D´Annunzio), zapredanosť katolíckej cirkvi tým, ktorí majú momentálne moc a peniaze. Poznámka: Pri zmienenom spisovateľovi Gabrielovi D'Annunziovi sa trochu zastavím. Vynikajúca je scéna audiencie slávneho a populárneho spisovateľa, kedy sa na návštevu (a azda aj nejaký románik) s ním tešia nadšené obdivovateľky. Spôsob, akým s nimi naložil (povýšenecká ignorancia), dokonale vystihuje povahu tohto excentrického, nacionalisticko-militaristického spisovateľa, skrývajúceho sa za anarchisticko - dekadentné spisky a plamenné výzvy. Všetko jeho filozofovanie o oslobodení sa od tradícií nakoniec viedlo k tomu, že sa stal jedným z hlavných ideových zdrojov talianskeho fašizmu. Poznámka: Literárno-estetická a umelecká úroveň tohto dodnes miestami ceneného autora je sporná - jeho zdĺhavé, patetické a jalové opisy sa pohybujú niekde v limitoch od vznešenej nudy k príšerne nečitateľnému hnoju. Na druhej strane niektoré jeho konštrukty toho ,ako naložiť s riadením štátu, majú v sebe punc interesantnej nekonvenčnosti (každý deň by sa mal celý národ riadiť inou básňou, základom riadiacej sily je hudba jej duchovná sila). Dielo autora, ktorého prevažná časť odznela s koncom predvojnovej epochy.

Pro naši rodinu byl tento film erotický. Nezastírám, že je spíš pro dámské publikum a je prostě italský. Je to historická komedie založená na svazku dvou sourozenců, kteří se to dozví až po své svatbě. Musí tedy udržovat celibát. Katolická Itálie v minulosti je taky místo, kde sex je tabu a nepřichází v úvahu cokoliv jiného než milování ve spodničkách a podvlíkačkách. Takže chudák hlavní hrdinka je ještě mnoho dní po svatbě panna. A vůbec nic neví. Ale její řidič je mužný typ a upnuté knoflíky ho svazují. Rozhodne se jí zasvětit. A pak už je vše na osudu, jak to vyřeší. Je to jeden z mála filmů, kdy jsem se většinu filmu smála nahlas. Nejlepší je samozřejmě scéna, kdy už to Michele Placido nemůže vydržet a vezme na to oblečení nůž. Ale i ostatní záběry byly vtipné: s manželem, po válce, příbuzné atd.