Paní z neděle (1975)

... Teda, aspoň bude konkrétne i o jedného, mimoriadne perverzného architektaGarronehomenej, alebo komu vlastne bude chýbať, keď všetkých naokolo svojim bizarným správaním zväčša strašne odpudzoval [a či predsa náhodou nebola podobne perverzná i celá spoločnosť v rámci celku, tak to vari nechávam na dôkladné zváženie diváckeho obecenstva, ktoré napokon samo posúdi, ako sa totižto veci majú?], a tak bol v podstate i rovnako bizarným spôsobom chladnokrvne zavraždený, a veru vskutku naozaj dosť zvláštnym štýlom [divák potom sám uvidí ...] • Skrátka; asi od tohto konkrétneho momentu, sa už pomaličky začína rozbiehať i intenzívne vyšetrovanie zo strany turínskeho komisárstva, na čo sú dokonca hneď povolaní/nasadení až dvaja komisári, keď jeden z nich predstavuje komisáraSantamariuv podaní Marcella Mastroianniho, pričom medzi úvodnými podozrivými, sa zrovna nachádzajú i títo:Anna Carla Dosiováv podaní Jacqueline Bissetovej aMassimo Campiv podaní všestranne nadaného Jeana-Louisa Trintignanta, ktorí mimochodom na úvod spísali akýsi list na adresu zavraždeného, v ktorom ho častovali nelichotivými poznámkami ... • Dalo by sa ďalej podotknúť práve i to, že vyšetrovatelia sú akosi prikrátkymi na tento chúlostivý prípad, a preto sa do vyšetrovacieho diania, pomaly, ale isto; zapája i ďalšia [rozporuplná] postavaLelloa Rivieruv podaní Alda Reggianiho, ktorý má ešte pred hlavným komisáromSantamariom, určitý náskok, podľa ktorého by mal byť zrejme vôbec prvou postavou v poradí, kto[rá] nakoniec vyšetrí zamotaný prípad ...? • Zaujímavé na tejto veci [na scenári] bolo snáď predovšetkým najviac to, že pôvodný okruh páchateľov sa postupne trochu zväčšoval, kedy som väčšinou len márne tipoval, kto by to mohol reálne i byť, pritom až niekedy počas posledných cca 5-10 minút, som na to i konečne prišiel s určitým prekvapením, že by som to vonkoncom neočakával, alebo sa neustále iba chodilo okolo horúcej kaše? • Zo strany režiséra & scenáristu: Luigiho Comenciniho sa dostavilo asi prvé sklamanie, čo sa týka jeho tvorby, keď si podľa mňa tentoraz naložil toho na plecia i o niečo málo viacej, než bol teda vôbec schopným odniesť. I napriek niektorým výhradám z mojej strany, sa naostatok jednalo o remeselne kvalitne zvládnuté remeslo s kontroverznejším obsahom, kedy samotný obsah [na ČSFD] o titule je mierne zavádzajúcim ...

Kritika snobskej dekadentnej spoločnosti je evidentná, aby tvorcovia zosilnili tento aspekt, nasadili hneď v úvode množstvo postáv. Táto kontraproduktívnosť sa našťastie rýchlo vytratila a divák sa mohol sústrediť na hlavné postavy, ktoré potom ťahali príbeh. Herecky je film nadupaný, kriminálna linka nie je príliš podstatná, humor jemný až neviditeľný. Priznávam, že som očakával viac.

"Kamenné bimbasy... krutý mord ohlásí."Z komentářů jsem vyrozuměl, že si to budu užívat coby krimi, komedii a společenskou satiru. Přitom šlo jen o prachsprostou vraždu. Castingovou vraždu, abych byl přesný. Certifikovaný milovník Mastroianni coby kriminalista a charakterní drsňák Trintignant jako nespokojená bukvice? Vyčítající při malicherné hádce svému partnerovi, vydržovanému kolouškovi: "Vzdal jsem se žen, protože jsou otravné, ale ty jsi ještě horší!" :-)Naopak potěšila Jacqueline Bisset v roli znuděné paničky, jako vždy žádoucí a krásná, dokonce i s tím příšerným účesem. Nakonec její nuda vedla k nuda scéně, což potěšilo mě i vyšetřovatele. Ještě poznámku k té šílené kadenci italského brebentění. Klapka, 10vteřinová scéna v parku. Čech pouze nyvě zatoká: "Hle, miláčku, sýkorka koňadra!", zatímco Ital za stejnou dobu stihne vyjmenovat celý Atlas ptáků a ve zbývajícím čase to ještě dvakrát zopakovat... Hrozné na poslech a přímo vražedné stíhat číst titulky.

Slusny, lahko nadpriemerny film s radobykrimi zapletkou. Ta ma vobec nebavila, skor bolo daleko lepsie ten vylet do turinskej smotanky. Najma ked sa ten vylet uskutocnil s Calbonim od Fanozziho, teda zase pardon, pochopitelne som chcel napsisat, ze tam hral Dzuzeppe Anatrelli /Fantozzi seria/ : 72 %

Víte jaký je mezi námi rozdíl? Já mám vítr v zádech, zatímco Vy kozy v průvanu.Přestože se s žánrovou rozkročeností mezi dramatem a komedií čas od času v kinematografii roztrhne pytel a ta leze lidem, trávícím večery po kinosálech, z dobrých důvodů na nervy,
některé bijáky dělají takovým patvarům zdatně advokáty.La Donna della domenicaje právě ten případ.
Skvěle napsaná storka o vraždě cementovým pyjem operuje plastickými postavami a nešetří ničím, zejména ne fraškovitým vtipem. Roviny filmu, detektivní, komediální i satirická, jsou ale mistrně vyvážené, což je nejspíš hlavně Comenciniho zásluhou.
Sociálně kritická ilustrace turínských a potažmo italských poměrů 70. let je i tak zajímavější, než ty ostatní. Propadnutí bezdůvodnému komediálnímu veselí zabraňuje melancholická atmosféra ulic, zahalených mlhou a industriálním smogem, a výjevy z pochybné společenské dynamiky, která byla v 70. letech jen nevinnou předzvěstí dekád následujících; tematizování plochosti buržoustů je z dnešního pohledu skoro dojemné.
Kvalitu v první linii jistí trioMarcellino-Bisset-Trintignant, hlavně tedy exponent křehkého mužného existencialismu, jak Mastroianiho někde trefně vystihli a já to čas od času zřejmě nepřesně papouškuju. A Bisset zamrská před závěrečnými titulky kozama.
Nad tím vším levituje Morricone, jemuž sice špatně vysvětlili, k čemu tentokrát skládá, čímž založili na nedorozumění z těch šťastných - těžkotonážní variace na hlavní spinetový motiv, jakoby vypadlé zOmen, delikátní dojem nepatřičnosti z filmu umocňují.
Čtyři-a-půl.