Il commissario (1962)

Od pana režiséra jsem již dříve viděl předchozí snímek s Alberto SordimVšichni domůa opět jsem to měl s Comencinim stejně: zhruba první třetina ve mě budila dojem slabšího filmu jakoby s množstvím vatových scén a vyprávěním postrádajícím patřičnou šťávu. Ale čím déle film plynul, tím víc jsem zjišťoval, že si mě dost získal, že mě baví a také stále napíná. Možná, že jsem jen potřeboval plně objevit jeho skrytý humorný až satirický tón, protože hodně vážná rozehraná zápletka s nalezenou obětí autonehody mě vhodila do jiné nálady. A navíc, točit 14 let po Krejčíkově psychologickém majstrštykuSvědomífilm s případem řidiče, který ujel z místa činu a nechal na cestě mrtvolu, využívaný spočátku čistě pro klasickou detektivku, se mi prostě zdálo trochu nudné. :o) Ale říkám si, raději skvělý delší film s takto nudnějším rozjezdem během první půlhodiny, než abych o ten film či děj a postavy v něm začal ztrácet zájem naopak v poslední třetině během vyvrcholení. *** Alberto Sordi si postupně podmaňuje celý film zejména pro sebe a pro svoje herecké sólo. Jeho zdejší komický projev a výrazy v postavě bodrého inspektora s cestou nahoru a zpátky mi přijdou nejen nesmírně zábavné, ale na Sordiho obvyklý italský temperament i netradičně umírněné a jasně odlíšitelné od kreací tohoto herce v jiných komediích, které jsem s ním dosud měl možnost vidět.[75%](28.11.2022)