Chlapi nepláčou (2017)

Námetovo perfektné, ale ten finálny výsledok napokon nič moc :( Obrovský potenciál na parádnu konverzačku v kompozícii skupinovej terapie bol utopený v ťažkopádnej atmosfére bez nejakého komplexnejšieho výsledku. Škoda, že hlavní protagonisti na sebe nemali aspoň nejaké vlajočky, ktoré by ich zaraďovali k rôznym národom, lebo sem tam som naozaj tápal, že kto je kto. Ale každého napokon spájali obdobné traumy z vojny... (aj keď niektoré národy na tom boli predsa len odosť horšie ako ostatné) 2*

Výborná komorná dráma o národnostnej terapii vojnových veteránov Bosniansko-Srbskej vojny. Nikto tu nie je hrdina, nie to ešte hlavný. Ani psychológ, ktorý vedie sedenia v rámci ktorých Bosniaci, Srbi, Chorváti, moslimovia navzájom líčia svoje traumy, vďaka ktorým môžu pochopiť jeden druhého. Smutné príbehy, tragické osudy a nakoniec nádej.

Balkánsky nudné ale postavy a ich traumy vykreslené dobre. Aspoň tie, ktoré tam nerobia krovie. Bohužiaľ (a za to dávam jednu hviezdu navyše) opäť sa potvrdzuje, že každá susedská vojna má aj medzi tými, čo prežili, svoje obete i po dvadsiatich rokoch. Ale aj akákoľvek vojna. Koniec to bohužiaľ nemá, ale takúto tému je ťažké ukončiť akoukoľvek formou.

Snímek je nesporně zajímavým pokusem o vyrovnání se po dvaceti letech s traumaty války v Jugoslávii, zejména s morálními selháními (což je možná v řadě případů až nemístný eufemismus) jejích účastníků, navíc z multinacionálního pohledu tenkrát (a mnohdy ještě i dnes) znepřátelených stran. Chápu ho spíše jako podobenství, než jako reálný příběh,  a proto jsem schopen mu odpustit jeho zřejmou vykonstruovanost, méně už řadu nevěrohodných, někdy až plakátových dialogů, a už vůbec ne mizerně odbytý český dabing, kdy se téměř nikdo z dabujících nedokázal do své postavy doopravdy vcítit a  její repliky jen odříkal. Za to ale původní tvůrčí tým nemůže. Nicméně bylo by už možná na čase přestat zahraniční filmy dabovat, když už z kdysi slavné české dabingové školy nezbyl prakticky kámen na kameni.  Celým filmem prostupuje od začátku až do konce jakási chtěná schematičnost, i tak ale nutí k zamyšlení nad jednáním postav a s postupujícím časem získává i na jisté přesvědčivé dramatičnosti, až na úplný závěr, kdy sklouzává zase k poněkud zbytečné didaktičnosti. Aktuálnost poselství však nyní silně vzrůstá kvůli podobným zvěrstvům za současné ruské agrese proti Ukrajině, a nedělejme si naivní iluze, že jsou výsadou snad jen ruských okupantů. Připomínám, že ani mravní apel snímku nespočívá v příklonu směrem k některé ze stran a případné stigmatizaci jiné, protože válečné zločiny měly a mají na svědomí všechny strany konfliktu.

Celý ten psychologický experiment mi přišel jen jako umělý konstrukt, jak dostat tuto různorodou sebranku mužů doživotně viditelně či neviditelně poznamenaných dvacet let starou válkou na jedno místo. Autoři z toho sice dokáží vykřesat silné scény, které stojí za zamyšlení, ale stejně to všechno působí tak nějak uměle. 70%, ale na čtvrtou hvězdičku to není.