Charlotte for Ever (1986)

Charlotte for Ever sa na prvý pohľad môže javiť ako plochý film, ktorého hlavným zámerom je šokovať, provokovať a pobúriť, no nie je to celkom tak. Aj keď sa Gainsbourg oficiálne neradí k tvorcom prúdu cinéma du look, Charlotte for Ever do neho určite vizuálne zapadá. Zábery sú prekomponované, často pracujú so šerosvitom, herectvo manieristické a všetko sprevádza "banálny" osemdesiatkový popík, ktorý ale do celkovej estetiky filmu presne zapadá, nehovoriac o niekoľkých klipovitých scénach. Scenár filmu je taktiež prepracovaný a celým filmom sa vinie rad popkultúrnych referencií od Nabokovovej Lolity, cez Gainsbourgov vlastný literárny vklad v podobe úryvku jeho novely Evguenie Sokolov, až po spisovateľa Benjamina Constanta. Mimo to je ústredná hudobná téma prevzatá z Chačaturjanovej klavírnej skladby Andantino. Postava Stana je enigmatická, a to najmä vďaka jeho predstaviteľovi. Niekedy na konci 70. rokov si Gainsbourg vymyslel vlastné alter ego, Gainsbarra, ktorým sa prezentoval na verejnosti a pod ktorým sa odvažoval k čoraz väčším provokáciám. Po skončení filmu som dlho premýšľal nad tým, či bol Stan Gainsbourgov/Gainsbarrov pokus o osobný exorcizmus. Motív verejného vystavenia vlastných démonov za účelom očisty zachádza za hranice filmu. Je to jedna z vecí, ktoré robia Charlotte for Ever oným viacvrstvovým dielom. Uspokojivej odpovedi sa ale divák nedočká, pretože geniálna záverečná scéna je Gainsbourgovým výsmechom akýmkoľvek úvahám - všetko je to len film.(23.05.2024)

....alespoň pro mne bylo Gainsbourgovo Charlotte for ever a Je t aime mou nin plus víc než jsem čekal. V obou filmech je do očí bijící recept na příběh z dílny prokletých básníků. Provokace, která je bezprostřední a s vážným obsahem, není to nic co se dá zlehčovat. Ovšem není primitivní, není vyřčená, na efekt. Film obohacený navíc obalem máloznámého. Též obalem Gainsbourgovského. Jeho Stan -,,zahraný" se všemi typickými gesty skutečného Stana alias Sergeho- je naprosto nezaškatulkovatelným člověkem. Perverzně vypadajícím, hulvátsky se chovajícím, s hlubokou každým dnem chlastem lámanou a každým dnem chlastem štastnou duší. Duší poety i temperamentního buřiče, který vychází z pudové potřeby. A přeze vše s NEzaměnitelným charismatem.  Charlotte G. hraje stejně tak výtečnou a poměrně důstojně vyzerající postavu, je pravdou, že dnes by film neprošel. Což by byla ale škoda, Charlotte for ever není žádnou prvo ani druho-plánovou prasárnou (tou vlastně vůbec není).(04.04.2022)

Jó, takovýhle film by už dnes nejspíš neprošel.. a jestli náhodou jo, tak by po premiéře Charlottu odvezla sociálka a Gainsbourga by nadosmrti média vláčely bahnem.... Narcisistní erupce Serge Gainsbourga. Serge je velkej, volnomyšlenkářskej umělec/básník/milovník a jako velkej umělec/básník/milovník se ve své režii melancholicky prochází svým rozlehlým bytem za doprovodu své hudby. Serge se odhaluje, Serge svádí i trápí lolitky, Serge snoplí bubliny, hovoří vzletně klidně i o sraní bez smradu. Serge chčije, grcá, Serge bréčíí, Serge má moudrej citát pro každou situaci.. A hlavně, Serge dává na odiv lemon-incestní vztah se svou dcerou a tváří se u toho jako, že koho to pobuřuje, ten je pokrytec a přizdisráč.. A víte co? Ono to nějak funguje. Asi proto, že je to sice póza, ale póza naprosto uvěřitelná a autentická.. Kdejaký psychoanalytik by se v takové záplavě materiálů mohl rochnit celé roky.. Není to superzábavné, ale má to atmosféru, je to rozkošně provokativní, nedoslovné, nápadité.. Mladá Charlotte je zde svému otci naprosto rovnocennou partnerkou a komplicem...https://www.youtube.com/watch?v=-vR0jpfOW94EDIT: Jo.. Nakonec se k tomu opakovaně vracím a vlastně mě to fascinuje, tak tam dokopnu plný kotel rudých hvězd..(08.12.2020)

Výstřední a zmatený film o vztahu režiséra a jeho dcery....(10.11.2025)

kéž by byl Stan i můj otec, ach!(19.12.2022)