Řidič slečny Daisy (1989)

Viděno asi po 20 letech a je to pořád úžasné. Morgan Freeman tu exceluje. Má to 90 minut, paráda. Ale proč jsem se o tom rozhodl napsat, pustil jsem to v původním ranně devadesátkovém dabingu a je naprosto úžasný. Blanka Bohdanová a Luděk Munzar sice moc nesedí na ústřední herce, ale to co předvádí hlasově je naprostý herecký koncert hodně úrovní nad původním zvukem. Doporučuji si sehnat.

Možná ne zcela dotažený snímek, který mohl divákům přinést víc, než kolik se toho na plátno povedlo dostat. Stará paní je na začátku opravdu zralá na silonovou punčochu v hrtanu a Hoke je takový dobrák že by si nechal na hlavě dříví štípat, v době ve které se příběh odehrává ale asi nebylo jiného zbytí, v jeho případě. Moc potěší slyšet český zpěv!

Již jsem přesycena filmů o úžasných, milých a báječných černoušcích. Ještě tak dva tři uvidím a bude ze mě vynucený rasista. Ale abych jen nežehrala, jsem přešťastná, že film vzniknul ještě v minulém století. Kdyby ho natáčeli nyní, řidič by byla ona a s Daisy by se do sebe zamilovaly a polovinu filmu by strávily v posteli. Takhle to minimálně polovinu snímku mezi hlavními postavami příjemně jiskří a z celého filmu sálá pohoda. Zimmer sice odvedl opět velmi dobrou práci, ale zdá se mi, že se spíše jedná o neuplatněné přebytky z Hoosiers.

Velice příjemný a pohodový snímek, který byl dokonce oceněn čtyřmi Oscary. Morgan Freeman jako černošský řidič auta Hoke, který je najatý majitelem přádelny (Dan Aykroyd), aby jezdil pro jeho bohatou, starou a pomalu senilní, židovskou matku, paní Werthanovou v podání Jessicy Tandy.  Po prvotních neshodách, kdy paní Werthanová naprosto odmítá, ignoruje a uráží Hokea, se  postupně sbližují. Samotný děj filmu začíná v roce 1948 v americké Atlantě a dvojici sledujeme napříč časem až do roku 1973, kdy se Daisy Werthanová nachází již v domově důchodců. Nejvíce se mi líbila úplně ta úvodní část a jejich vzájemné seznamovaní, kdy Werthanová odsuzuje jízdu autem, resp. aby ji někdo vozil, raději chodí pěšky. Hokea na nic nepotřebuje a úplně jím opovrhuje jako člověkem, přitom má už doma černošskou hospodyni Idellu. On se však díky své přívětivé a humorné povaze brání útokům Werthanová a pomalu ji přeměňuje svým chováním k lepšímu. V tomto ohledu nelze nezmínit oba dva herce, kteří ztvárnili tuto dvojici, jak Morgan Freeman, tak i Jessicy Tandy podávají skvělé výkony. Jak se mění vztah mezi nimi, tak se mění i film, z komedie se stává spíše drama a jsme svědky např. jejich roadtripu na oslavu strýčkových 90. narozenin. Snímek určitě zaujme také svou výpravou a hudbou, která se přesně hodí k dění ve filmu, což  se není čemu divit, když pochází od skladatelského mistra Hanse Zimmera. Rozhodně stojí za to vidět, zvláště pokud máte rádi pomalu plynoucí příběhy s vlídnou atmosférou.

Pohodový, poněkud nostalgicky laděný a zároveň trošku americky melodramatický film, který se dívá na rasové rozdíly a předsudky s chápavým humorným nadhledem i lidským respektem. Možná víc chtěným, než tomu v americké realitě skutečně kdy bylo a je. Oceňuji však, že film nabádá k porozumění nenápadným a přirozeným způsobem, aniž by se snažil traumatizovat, jak tomu často také bývá. To ještě zkrátka ani v Americe neřádila hyperkorektnost.