Český fenomén: Homo Chatař (2000)

"Když jsem byl mlád, bývala Askalóna, nejhezčí osadou..." zpívá už bůhvíkolikátá generace u všech možných táboráků v nejrozmanitějších českých zákoutích, přičemž málokdo tuší, že tato osada (jakož i desítky dalších) stále funguje a víkendový život v ní se řídí stejnými společenskými pravidly jako před sedmdesáti lety. Do jisté míry módní meziválečná vlna návratu k přírodě a romantice "objevila" tramping a živelný kolektivismus vyznávající trempové začali budovat co nejjednoduším způsobem chatové osady. Další české specifikum - kutilství - přispělo k pozvolné přeměně primitivních srubů v sofistikovanější stavby, nucený kolektivismus let pozdějších pak mezi ně začal stavět ploty. Všechny podoby víkendových úniků od civilizace do velebné přírody se pak staly přirozenou součástí "českého folklóru" - od zlidovělých romantických písniček po komunálně-satirické filmové komedie - a tento sociologický jev patrně nemá ve světě obdobu.