Metallica: Some kind of monster (2004)

Pre nefanúšikov je to dobrý dokument ako odradiť ľudí od tejto populárnej kapely, ktorá patrila medzi veľkú štvorku thrash metalu. Osobne si myslím, že sa mali radšej rozpadnúť. I keď pár skladieb sa mi od nich páči, tak skoro si ich nepustím. Tento počin potrápi nezainteresovaného diváka vražedným kombom: nesympatickými hlavnými aktérmi a prepálenou nudnou stopážou, kde je ťažké nájsť niečo pozitívne, texty pobavia.

„Metallica: Some Kind Of Monster“je dokument o kapele Metallica, ktorá sa natáčala v roku 2001 až po rok 2003, kedy vydali album s názvom„St. Anger“ (presný dátum 5.6.2003). Takto by mali byť podľa sfilmované dokumentárne filmy o nejakej kapele, spevákovi, hercovi a pod. Je vidno, že si na tomto dokumente o Metallice dali záležať a ukazujú nám psychiku z každého zo skupiny. Som rád, že v tomto dokumente bol aj bývali hlavný gitarista Dave Mustaine, pretože je veľkou časťou Metallici a ich začiatkov. Je zas pravda, že po Cliffovej smrti(1962-1986)išla Metallica pomali dole kopcom. Mali veľa kauz ako napríklad s Jasonom, ktorého zo začiatku nemali radi. Na šťastie si to potom uvedomili a začali sa ku nemu lepšie správať. Celkovo toto je príkladom dobrých dokumentárnych filmov, nie len rozhovori, ale celkovo čo sa deje za oponou a ako to je u kapely.Moje hodnotenie 5/5

[3,5*]"Maybe we should talk about next week." "Well, all next week is therapy."Dokumentárny portrét slávnej metalovej skupiny v čase ich silnej krízy. Najväčšou devízou tohto oceňovaného, psychologicky ladeného diela je tá jeho úprimnosť a hlavne to, ako z neho cítiť skutočnosť. Spočiatku mi to ale vôbec tak nepripadalo a cítil som v tom skôr tých "Osbournovcov" s nádychom tupej reality show (pôvodný zámer tvorcov), čo absolútne nepatrí do mojej oblasti záujmu. Vyostrením krízy v skupine a odchodom Jamesa Hetfielda na liečenie sa to však zlomí a dostáva to úplne iný náboj. A keď sa ešte na scéne objaví môj obľúbenec Dave Mustaine a vyjasňuje si s Larsom Ulrichom dávne krivdy, už viem, že sa mi dokument bude veľmi páčiť. Odhaľuje pomerne veľa zo súkromia členov kapely (predstaví napr. ich zlaté deti, či podivného Larsovho otca, čo pôsobí ako nejaký guru), aj to, akí sú to ľudia (taký Lars v tom obraze nevychádza veľmi lichotivo). Akurát mi tam vadil ten slizký psychoterapeut, pôsobiaci ako nejaký kazateľ. Film trochu trpí zvyčajným neduhom hudobných dokumentov a síce tým, že tej hudby je v ňom veľmi málo a aj tá čo tam je, je len útržkovitá. Domnievam sa, že dokument osloví predovšetkým priaznivcov kapely, ktorí ho budú velebiť (tiež som tým do istej miery postihnutý) a tým ostatným zrejme až tak veľa nepovie. Existuje inak aj druhá epizóda z roku 2014 (27 minút, na IMDb ako "Metallica: This Monster Lives"), ktorá ale za veľa nestojí - ide len o ničnehovoriaci, divoký zostrih tých istých scén, doplnený o pár nových postrehov z aktuálnej doby.     "You went into another voice there, dude." "Which one of me are you talking to?"

Metallicaje pro mě absolutní láska. Při sledování tohoto dokumentu to bylo dost poznat. Vždy jsem totiž při jakékoliv příležitosti/písničce (neboli když se zapnula jakákoliv jejich písnička) tak jsem ji během pěti vteřin identifikoval a zpíval jsem s nimi. Nyní z toho mám řádně vyřvané hlasivky. Ale nelituji toho. Jejich hudbu poslouchám při každé příležitost. Tento dokument však pojednává o tvorbě jejich albaSt. Anger, které osobně asi považuji za jejich nejslabší (Black Albumje naopak dle mého nejlepší, protože pecky jakoEnter Sandman,Of Wolf And Man,Sad But True,Nothing Else Metter,Holier Than Thou, to vše jsou jedny z mých nejoblíbenějších skladeb, společně s takovými jako jeMaster Of Puppets,All Nightmare Long,For Whom The Bells Tolls,Whiplash,Motorbreath,Blackened,Creeping Death,Here Comes Revenge,Metal Militia,Seek And Destroy,Ride The Lightning, novinkaLux ÆternaneboJožin z bažin). Tahle skupina totiž umí naprosto úžasné balady, které natáhnou klidně na 8 minut. Ty balady mají melodii, mají myšlenku (kupř.Nothing Else Metter). To St. Anger v podstatě nemá. To je vlastně jenom obrovskej řev, kterej nepolevuje a nepolevuje. A nebo je už takovej makovej nemastnej a téměř nudnej (titulní skladbuSt. Angernemusím, je to právě takovýhle podivný mix). Ale tenhle dokument to vlastně celé vysvětlil. Oni vlastně měli smlouvu a neměli texty, tak se dva roky plácali ve studiu a stvořili desku. A víte vy co? Náhle mám to album mnohem radši, když vezmu v potaz, co tomu předcházelo. Metallica je agresivní hudba, která prostě nejde pouštět potichu. Taky zvuk na televizi jsem měl puštěný naplno a skvěle to dodělávalo atmosféru celého dokumentu.James Hetfieldbohužel jenom trochu, jen nepatrně klesl v mých očích na jednu takovou mnutu dvě tohohle filmu, protože byl prostě nepříjemný hovado. Však ta jeho rodina z něho dělá prostě pořád člověka a mě se to strašně líbilo.Kirk Hammettbyl ale o poznání tišejší než jsem si jeho povahu představoval. Mnohem introvertštější. Pořád ale moc fajn tejpek. Ale borecLars Ulrich...! Hovado se vším všudy (jeho sbírka obrazů absolutní peckoš!), pořádnej odvázanej rebel. Scénka, kde vypráví o svém umění a náhle se ozve ,,Tati! Tati pojď sem!'' byla vlastně neuvěřitelně dojemná, když vezmete v potaz jeho odvázanost. ARobert Trujillona konkurzu zaválel, náhle v mých očích vystoupal zase o něco nahoru (já ho jako občas moc nemusím, protože mi přijde, že třeba zkazíFor Whom The Bells Tolls). Dokument je teda pro mě absolutní pecka a nejoblíbenější dokument. Bomba, absolutníMASTER DOKUMENT!!! 10/10

Hodnocení jsem nakonec zvýšil kvůli obsahu s Cliffem, Jasonem a Davem. Původní pocit byl zcela průměrný a převládalo znechucení ze vztahů, které kapela interně měla. S Trujillem asi udělali správný krok, co se týče pojiva uvnitř party, jakkoli mi jeho styl spíše nesedí. Je třeba ocenit odvahu tyto záběry pustit ven, ačkoli bandu neukazují ve zrovna příznivém světle. Od St. Anger už kapelu neřadím mezi sledované a při nové placce se v tom bohužel vždy jen utvrdím. Co James začal "zpivat", z Metallicy se vytratila agrese a majestát.