Červený stan (1969)

Viděl jsem delší ruskou verzi s obrazem ořezaným na formát 4:3 a k tomu šířkově roztaženým do poměru 16:9, s dosti nekvalitními českými titulky. Oprostím-li se od tohoto a ruského dabingu (jinak velmi dobrého, mezinárodní verzi se souběžným ruským rychlodabingem už bych asi nevydýchal), zaskočilo mě (pro podobný typ filmu) nezvyklé duchařské pojetí a nelineární vyprávění, velmi rusky působící scénář a většina dialogů při "lidovém soudu". Celý film ostatně působí jako (resp. přímo je) ruská propaganda. Role Amundsena je při záchraně posádky záměrně potlačena až utajena, naopak je zdůrazněna role ruských pubescentů a posádky ledoborce Krasin. Stejně tak je v úvodních ruských titulcích zcela zapřen spoluautor hudby, můj oblíbenec E.Morricone. Co se týče hereckého obsazení, poznal jsem Conneryho (který ale vstoupí do děje teprve ve druhé části), Cardinaleovou, Banionise a zhruba ve dvou třetinách konečně ke svému překvapení i (jinak od začátku přítomného) Adorfa. Plus Krügera (sakra, kdo to jenom je a kde jsem ho už viděl? Aha, Příliš vzdálený most). Michalkova a Chmelnického (ruského vousatého Robina Hooda z několika Tarasovových filmů) jsem tam neidentifikoval vůbec. Nicméně mě to přimělo si o celém případu načíst další info a s překvapením zjistit, že právě v té souvislosti tehdy skončila pozemská pouť věhlasného Amundsena. Film chci určitě vidět znovu, ale už ve správném obrazovém formátu, plné délce a italské nebo anglické verzi, ideálně na 70mm v Krnově (a pak klidně další hvězdu přidám). A než se mi to poštěstí, zkusím možná i tu zkrácenou kinoverzi s českým dabingem. Když jsem mohl vidět ve třech různých sestřizích Coppolovu Apokalypsu... :-)

Červený stan (Krasnuju palátku) som videl ako chlapec v ČST (Československej televízii) a potom som si ho viackrát pozrel na Youtube (ruskú verziu s vynikajúcim ruským dabingom). Už ako mladého pri prvom vzhliadnutí ma príjemne prekvapil Sean Conerry (Agent 007) – že existuje niečo také ako James Bond som vedel z vynikajúcej Revue svetovej literatúry, ročníkov 1968-69, ktorú otec ako intelektuál kupoval, tam vychádzali výťahy z románu aj s fotografiami z filmov. Poznal som tiež  Maria Adorfa, Claudiu Cardinale (s dosť desivou parochňou a la Majka z Gurunu) a iné hviezdy. Pochopiteľne som vo svojom veku nerozumel  v čom spočíva vina Alberta Nobileho, tak mi ujo, ktorý bol vojak vysvetlil, že kapitán (veliteľ) opúšťa loď (ustupuje z  boja) ako posledný, keď má ľudí, za ktorých zodpovedá, podľa možnosti v  poriadku.  Holt, pre Talianov to asi neplatí vždy (viď. kapitán lode Costa Concordia). V „súde“ generála Nobileho, ktorého sa zúčastňovali mnohí, aj už nežijúci účastníci expedície a záchrancovia vidím starú ruskú (praslovanskú) mystiku, ktorú nevykorenilo ani 70 rokov komunizmu. Preto mali za Sov. zväzu čestní príslušníci vojenských jednotiek, padnuvší pred desaťročiami v bojoch,  aj vlastnú posteľ s menovkou, čítali ich pri slávnostných nástupoch atď. atp. (videl som na vlastné oči). Šoférom, ktorí zahynuli na cestách sa k pomníčkom nosí vodka i cigarety.  Z toho dôvodu  sa  aj v prísne materialistickej a ateistickej spoločnosti mohlo objaviť niečo také, ako tento súd, za prítomnosti tiež  už nežijúcich. Pretože príbeh výpravy je všeobecne známy, nemá význam bližšie komentovať dej filmu.  To, že Finn Malmgren žiada druhov, aby ho pochovali do ľadu, možno pokladať za ústupok talianskej strane i estetike filmu, pretože jeho zachránivší sa druhovia sa do konca života nezbavili podozrenia, že ho skanibalizovali. To by však pôsobilo príliš rušivo a vrhlo by to tieň na koprodukčných Talianov. Smutný bol aj  osud rádioamatéra Schmidta (film sa o ňom bližšie nezmieňuje), ktorý ako prvý zachytil volanie o pomoc a ktorého počas WWII sovietska NKVD prosto zastrelila. Jeho hlavné prečiny boli prakticky dva: Nemecky znejúce priezvisko a fakt, že po výzve neodovzdal jemu predrahú vysielačku. Obe veci vtedy stačili na to, aby človeka postavili „k sténke“ (k múru). Holt Rusko. Inak jeden z mála sovietskych filmov, ktoré stojí za to vidieť.

Videná dvojdielna verzia, čiže nezostrihaná a predpokladám, že pri dvojhodinovej by som s hodnotením išiel nižšie. Na snímke už cítiť nahlodanie zubom času, avšak kvalitní herci, umné rytmizovanie a príťažlivý námet dokázali svoje. Skôr je otázkou, prečo tento historický film nie je bezchybný, za istých okolností sa mohol stať nehynúcou klasikou. Popravde by som radšej v zamrznutej krajine strávil viac času, než sa neustále premiestňoval medzi postavy riešiace záchranu z bezpečia domova. Ale to nie je chyba scenára, to sú moje osobné preferencie.

Příběh Nobileho výpravy v Kalatozovově zpracování fascinuje, varuje i dojímá zároveň, což nemění nic na skutečnosti, že "Červený stan" je jen slabým odvarem "Neodeslaného dopisu". Pro nejednu kosmetickou úpravu skutečnosti a nešikovný nadpřirozený rámec jsem málem neodolal pokušení dát filmu jen dvě hvězdičky. Do titulků, v nichž se hvězdné jméno Cardinalové rozzáří div ne na prvním místě, nepronikli čtyři z celkem šesti scénáristů: sovětský prozaik Jurij Nagibin, anglický dramatik Robert Bolt, italský režisér Alberto Cavallone a samotný Kalatozov.

Na jednu stranu dobrodružný velkofilm o záchraně přeživších ztroskotání vzducholodi Italia v Arktidě, tzn. v extrémně nehostinných podmínkách, na druhou stranu psychologická studie skutečných událostí z roku 1928.. Téma odpovědnosti (nejen za svá rozhodnutí, ale zejména za životy jiných lidí) a spousta otázek, jaká je cena jednoho lidského života, má smysl riskovat život vlastní pro někoho jiného, jaké to je přežít katastrofu, koho zachránit jako prvního a další a další, s tím si tvůrci pohráli, postavili diváka doprostřed obýváku a vtáhli ho do soudního jednání.. Pozoruhodná záležitost s krásnou hudbou a příjemným hereckým obsazením, zajímavé je, že mi ani ta ruština nevadila..