Černá noc (2005)

Nuit Noire není film, který by tě chtěl bavit. Je to zážitek z rozkladu, pomalé, dusivé klesání do noci, kde se nerozlišuje mezi vinou, touhou a trestem. Pokud jsi čekal děj, vysvětlení nebo katarzi, tenhle film tě pošle do háje dřív, než si stihneš sednout. Tady se nevypráví – tady se bloudí. Kamera se plazí městem jako nemocná mysl, obrazy jsou studené, špinavé, odlidštěné. Světlo neodhaluje, ale skrývá. Tma není absence – je to přítomnost. Tlak. Něco, co dýchá s tebou. Film stojí na pocitech: paranoia, odcizení, sexuální napětí, vnitřní hniloba. Postavy nejsou charaktery, ale fragmenty vědomí, stíny, které se navzájem míjejí. Dialogy jsou minimální, často zbytečné – význam se odehrává mezi záběry, v ticích, v nepříjemných detailech, které nechceš vidět, ale nejdou ignorovat. Nuit Noire má blízko k evropskému art-hororu a nihilistickému noiru. Připomene ti Amer, Barvu slz tvého těla, pozdního Noého nebo nejšpinavější giallo zbavené barev a erotické elegance. Sexualita tu není vzrušující, ale mechanická a prázdná, násilí není exploze, ale únava. Tohle je film pro ty, co mají rádi, když je kino nepohodlné. Když nic nevysvětluje, nic neodpouští a nic neslibuje. Pro diváky, kteří vědí, že noc není jen čas – ale stav mysli. Hodnocení: 4,5/5 Ne proto, že by to byl „dobrý film“ v klasickém smyslu, ale protože je to čistá noční deprese přetavená do obrazu. Film, který neskončí titulky – jen se ti tiše usadí v hlavě a zůstane tam. 🌑

"Dobrú noc dobre spi, ať ti to zahraje Gillespie." Nebo jeho dcera Jeanie Bryson, ta by se tu hodila asi nejvíc. A co? Samozřejmě "What A Little Moonlight Can Do". Postmortální verze Kafkovy "Proměny" (nebo něčeho jiného, ale rozhodně kavkovského). Hlavní město (Brusel nebo Praha, to je jedno), muzejní pracovník (stejně jako bankovní úředník nebo obchodní cestující - i když těch bylo ve filmech už hodně). Škoda, že Kafka začal nejslavnější úvodní větu světové literatury ("Als Gregor Samsa eines Morgens aus unruhigen Träumen erwachte, fand er sich in seinem Bett zu einem ungeheueren Ungeziefer verwandelt.") hmyzem (broukem), mohli jsme prožít dokonalou proměnu. Ta se nám nabízí až tady. Ale koho v čeho? Sama v sebe, v nic jiného se člověk proměnit nemůže. Snad jen ve filmu (a v literatuře).

Nač točit snímek z filmů, které tady už jednou byli a nesmazatelně se zapsali do podvědomí všech filmových fanatiků??? Snímek je plný odkazů na tyto filmy a místy budí pocit přeintelektualizovanosti. I přesto, že z větší části obsahuje nepůvodní "nádhernou" atmosféru a "úžasné" obrazy, stojí Černá noc za shlédnutí.

Příjemné překvapení. Opravdové umění s řadou možných vysvětlení a nabízející divákovi možnost pořádně zapřemýšlet o smyslu filmu. Perfektní obraz a kamera, skvělá atmosféra, na začátku dokonalá hudba (která bohužel už poté mám pocit nezazněla), v průběhu a na konci se rovněž objeví u nás známá lidová píseň Dobrů noc má milá. Také se usmějete u pár úletů. Stále vás ale napadá myšlenka, zda vůbec autor smysl filmu zná a jestli si z vás nedělá jenom srandu, ale tak to u surrealismu netřeba....myslím, že kdybych film viděl dnes, bude se mi líbit rozhodně mnohem víc, asi mě zastihl ještě "nepřipraveného".

Tenhle film se asi nedá hodnotit jinak než maximálně subjektivně. Také mě přepadá podezření, že jakákoliv snaha o vysvětlení všech aspektů snímku by autora jenom upřímně pobavila (protože vysvětlit to jde, vysvětlit jde všechno). Nicméně, vizuálně, hudebně i řekněme emočně úchvatný film. Nuda to pro mě ani moc nebyla...zvlášť ke konci, když se hromadily úlety, tak jsem jen nevěřícně zíral.