Mraky nad L.A. (2006)

"Na verandě žena sténá... zaprášená, odvržená."Toxický popílek v toxickém filmu, od sklepa až po půdu plném otravných keců dvou nesympatických komparzistů (zřejmě záskok za herce, uvízlé s autem v koloně panikařících obyvatel L.A.). Zvláštní varianta manželského slibu:"V dobrém i ve zlém, dokud nás spad na verandě nerozdělí."Já bloud se těšil na katastrofu jako řemen, davy po sobě šlapajících lidí a heroické zachraňování, příp. na thriller nebo aspoň drama. Místo toho mě jakýsi voják v plynové masce a protichemickém obleku, se zaprášenou jmenovkou Chris Gorak, jebnul pažbou pušky do hlavy, hodil na mě igelitovou plachtu a začal mě týrat půlhodinovým nonstop hysterickým křikem zprávařky z rádia, jalovými dialogy a  dějovými zvrat(k)y. Kašlal na má očekávání, kašlal na logiku, kašlal mi dokonce i na verandě a průběžně mi lomcoval klikou od diváckých dveří a dožadoval se vstupu. Jen zůstaň venku, pacholku Goraku! Tady máš petku vody a jednu hvězdu, s tím do příjezdu vykuřovačů vystačíš. Desinfekci, desinsekci a debilizaci zdar!

Velmi povedený snímek který za to opravdu stojí vidět. Chápu že většina obecenstva by uvítalo větší masakry a větší kvéry to se ale tady nestane. Pointa je bakteriologická válka, tedy nepřítele nevidíte a boj je jen mezi přeživšími a jak víme ty jsou dost často pěkný svině, protože krize nás lidstvo pravidelně nutí ze sebe dostat to nejlepší/nejhorší. 
Autor celé této eskapády zamýšlel celé dílko pojmout jako emoční schránku do které vás zavře s charakterem a nechá vás prožít jeho emoce. Super nápad jdeme tím naproti psychologickému horroru což je v celku vítáno, podíváme na psychologickou stránku lockdownu a bacilo války. 
Gradující atmosféra s příchodem Alvara a následně pak i Lexi na scénu je dobrá a stres by pravě teď měl vyskočit na plné obrátky jenže se mnou to ani nehlo a to ani jak vidno s ostatním obecenstvem. A tak je to po celou dobu. Místo abych byl stržen jsem vlastně znuděn protože je to průhledné, herecky není špatné ale Brad mi fakt nesedl ač je hrán Brad (Rory Cochrane - CSI Vegas, Miami) dobře. Konec má zvrat ale ten je předpověditelný a to hned několikrát. Fakt se divím že Brad v půlce filmu nesebral svoje koule a nešel s Lexi pryč. Ironocký konec je tedy jen dutou ránou za utrpením pana Brada. 
Kdo doufá v probuzení divákových emočních žláz ze kterých chce za každou cenu něco vytřískat je asi Mary McCormack, která se opravdu snaží její každá scéna je nabitá po zuby city a rmoucením a Lexi je tak zahrána na jedničku. Ovšem to už nezmění fakt že film je postaven na jiném základním kamenu a to je Brad. On má ten film táhnout a to se rozhodně nekoná. 
Chybou byl velmi vlažný start a přátelsky laděný vztah mezi Alvarem a Bradem mělo mezi nimi dojít k nějakému vyloženě fyzickému rozkolu. A půjdu až tak daleko že řeknu že role Brada byla podceněna a měla být obsazena výraznější osobností. 
Tři hvězdy se zdá jako ideální hodnocení. Opravdu hodně mírný nadprůměr. Díky námětu, hereckému nasazení a psychologickému tlaku který je vyvíjen na hlavní postavu viz. bělidlo a ironický konec. Měli mu dát Domestos ten by ho spasil.

Len tak si ležím, popíjam sladkastý horúci nápoj, na hlave mám zle nasadenú umelú čelenku, že sa cítim ako princezná (alebo kráľovná, či kto to nosí korunku), sledujemMraky nad Mestom anjelova zrazu začne hrať nejakáhudba, čo ma prebudí svojim zvláštnym zvukom, ktorý sa mi zdal povedomý, až tak, že mi skoro zabehlo a prestal som sa hýbať. Začnem rozmýšľať, či tu fakt hrá sampel použitý v 'Gotta Lotta' (po neskoršom hlbšom pátraní zisťujem, že je to pôvodná práca tomandandyho) a potom sa to začne nabaľovať a nabaľovať rôznymi ďalšími zvukmi do podoby, ktorá ma dostávala do vytrženia, a keď skončila, prišlo sklamanie. Tak neskutočne veľké. A prečo? Uvedomil som si jej potenciál v nejakej silne dramatickej scéne bez dialógov, pravdepodobne s kopou strihov na zarmútené tváre sklonené v dlaniach, či zábery na tváre s polootvorenými ústami po tom, čo sa niečo fakt prísne doebe. No ale to som si zas uletel trochu od veci, takže späť k filmu! Komorná katastrofická dráma na pôde jedného domu. Panika a beznádej mesta a postáv je veľmi dobre a zručne udržiavaná vďaka sivému filtru, trhanej kamere, kontinuálnej reportáži situácie z rádia a hlavne kvalitnej neutíchajúcej hudby od Toma a Andyho. Človek by si myslel, že takýto film bude prekyprovať jedným klišé za druhým, opak bol však pravdou, nielenže tu doslovaŽIADNE NIE JE, režisér si dokonca dovolil zboriť jedno nekonečné klišé, ktoré je takmer v každom veľkom filme, pretože inak by sa zápletka rozpadla, zatiaľ čo tu sa práve na tom zbúraní ďalej stavia. Neuveriteľné... Záveru nechýba poriadny zvrat a celému snímku patričná dávka napätia a taktiež z filmu cítim aj kritiku spoločnosti a strach Američanov z chaosu na ich vlastnej pôde a následného stanného práva. Alebo mi možno iba hrabe a o nič také sa rejža nepokúšal... (10.12.2019) (2020) (2021)"Half of somebody's fucking arm flew in my goddamn car!"

Takovýto námět už byl zpracován mnohokrát a to jak ve filmové, tak i v seriálové podobě. Dějství si pohrává s událostmi kolem náhlých výbuchů někde v centru města a s postupnou ztrátou svobody vlivem karantény bez poskytnutí alespoň nějakých informací o tom, co se vlastně stalo. Atmosféra plná strachu postupně nabírá na intenzitě a končí naprostou beznadějí. Vše je prezentováno pohledem jednoho člověka, který bydlí daleko od centra výbuchů. Ten se sice z rádia dozvídá co se kde právě děje, ale o blížící se hrozbě neví stále nic. Padající toxický spad, uzavírky národní gardou, náhlá karanténa, nemocní. Povedená jednoduchá filmová ukázka toho, co by se mohlo někdy v budoucnu v době hrozeb terorizmu klidně i stát.

Očakával som stereotypný katastrofický film, ale nakoniec to bolo úplne inak. Kvalitný a napínavý príbeh, zaujímavé podanie katastrofy s nečakaným záverom. Presvedčivé herecké výkony slušných hercov. Rory Cochrane bol skvelý a som rád že mu pripadla hlavná postava. Film je netypický svojím poňatím jadrovej havárie a zameraním pozornosti mimo centrum katastrofy. Tvárou v tvár krízovej situácii sa zameriava výhradne na osud jedinej rodiny. Príbeh má trošku politický podtón, nikdy nevieme dňa ani hodiny a hrozba teroristických útokov je stále reálna. Strach a pochybnosti sú emócie, ktoré tento film ukazuje naplno a bez obalu. Divák je zaskočený silou zážitku reálneho až hmatateľného strachu z neznámej situácie, kedy nefungujú telefóny, chýbajú základné informácie, nikto nevie čo má robiť a čo je v tej chvíli najlepšie. O trochu lepší film je Udalosť (2008).