Casino Royale (1967)

Hned na začátku jsem zažil dost velké hudební překvapení (nechci hned psát "šok"), když se během úvodních titulků ozvala mně už dlouho důvěrně známá melodie, o jejímž původu jsem ovšem nevěděl zhola nic. Ale dost často jsem ji slýchával v rádiu v 80. a možná dokonce už v 70. letech. Tehdy jsem si dokonce myslel, že je tuzemského původu. Ani ve snu by mě nenapadlo, že pochází z u nás nedostupné parafráze na u nás rovněž nedostupné bondovky. Teprve teď jsem tedy zjistil, že se skladba jmenuje stejně jako film a pochází od Herba Alperta a Tijuany Brass. A na konci pak zazní i její zpívaná verze. U úvodních titulků (jejichž smysl plně pochopíte až na konci) mě pak ještě zaujalo jejich grafické provedení, které mi dost připomínalo animované vsuvky Terryho Gilliama do filmů a TV skečů od Monty Pythonů (jestli se tady Terry dokonce trochu neinspiroval!?). A když jsem u Monty Pythonů, nelze nezmínit pasáž s létajícím talířem, kterou se zřejmě nechala britská šestice inspirovat při natáčení Života Briana. Ovšem ten dlouhý úsek mezi úvodními a závěrečnými titulky je jeden velký chaos a nepořádek. Duplikovaný ústřední hrdina, málo využité hned tři velké komediální hvězdy (byť jedna teprve začínající) vedle sebe, vyvolávající nezodpovězenou otázku, kdo z nich tu vlastně ztělesňuje skutečně hlavní postavu, přehršel dalších známých jmen v menších rolích a cameích, stejný přehršel různých postav, mezi nimiž je stále těžší se orientovat, vytrácející se děj, téměř nulová narace, spousta bizáru, nahodilosti a chaotičnosti. V podstatě není po většinu stopáže jasné, co a proč se tam právě děje. Na vině je vedle málo soudných producentů také "více než malé" množství scénáristů a režisérů, kteří toto spáchali. Takto vznikl mišmaš, který v zábavnosti nedosahuje ani průměru. Pobavily snad jen obě dvě scény s W.Allenem a pár odkazů na soudobě uváděné filmové hity. Možná jsem ale jenom podcenil "přípravu" a nenakoukal si znova už dlouho neviděné (až na Goldfingera) první bondovky s Connerym. Takže je ještě brzo dokoukám, nastuduju si princip baccaratu a dám poté Casinu Royal druhou (případně i další) šanci. Zatím dávám ** a jako jedno z mála pamětihodných pozitiv uvádím onu titulní skladbu, kterou teď nějak nemohu dostat z hlavy :-)

Po dlouhé, ubíjející a nepříliš zábavné úvodní půlhodině, která mocně bušila do vrat trapnosti, se Casino rozjíždí jako nečekaně zábavná crazy komedie, která si utahuje z filmových bondovek způsobem, že by i Zuckerové s Abrahamsem zírali, a ze které si později plnými hrstmi nabírali inspiraci nejen oni, ale také Mike Myers pro svého Austina Powerse. Skvěle jsem se bavil. Od záplavy krásných žen až po skvělého Woodyho Allena. Od parádní berlínské akce v kulisách německých expresionistických filmů (s letmou odbočkou do rudého východního bloku), přes ještě lepší bakaratový duel, kde proti sobě stojí tak odlišné osobnosti jako Peter Sellers a Orson Welles, přičemž Welles překvapivě Sellerse v komediální rovině totálně přehrává, až po zběsilý závěr, kde se to všechno už totálně urve ze řetězu a dorazí nejen Belmondo, ale taky kavalerie, indiáni a keystonští strážníci.

Fascinující případ projektu, který se pyšní špičkovým castingem, slavnou předlohou a premiérou v čase naplno zuřící bondovské mánie (takže není divu, že si film v pokladnách vedl skvěle bez ohledu na své problematické kvality), na svou dobu bohatými produkčními hodnotami a oproti knize žánrovým posunem směrem k parodii, díky čemuž mohlo tvůrcům projít u diváků podstatně více než v případě konkurence z EONu ... a přece to všechno na dobrý film, natož na nějakou nestárnoucí klasiku (jakou jsou bondovky z 60s s Connerym), nestačilo a vyjma herecké složky tady selhává prakticky vše. | Nepochopitelné dialogy, nesmyslně překombinovaný děj, hromada wtf momentů, kulminující v naprosto šíleném finále, ve kterém se začnou nahodile dít náhodné věci jen proto, aby se děly (protože očividně nikdo na place netušil, jak to celé smysluplně zakončit), zástup cameo vystoupení, které vyznívají naprázdno, sex appeal většiny (dámských) postav značně spartánský i ve srovnání s bondovkami z téže éry (přitom se okolo toho točí celý film) a úmorná stopáž přes dvě hodiny. | Ale především - není to moc zábavné, není to vůbec vtipné (což je u satirické komedie, případně parodie na cokoliv, docela zásadní problém) a sledovat herecké titány Sellerse, Nivena, Wellese a Allena (plus Andress:-)), jak svůj talent (plus tělo:-)) propůjčují podobnému, po kreativní stránce totálně nezvládnutému, experimentu, fyzicky bolí. Stavět to jakýmkoliv způsobem po bok regulérních bondovek bych na místě Cubbyho, Broccoli a Wilsona považoval za osobní urážku, protože i ty nejslabší bondovky z jejich stáje jsou na míle vzdáleny tomuhle chaotickému paskvilu. | To jo, ale obávám se, že tady to nebyl úplně záměr, ale čistě výsledek chaotické produkce (několikeré přepisování scénáře, kecání nejmenovaných herců do režie, roztržky mezi některými herci, natáčení různých segmentů filmu různými režiséry, což byla tehdy docela běžná praxe, ovšem tady je to na výsledku dost znát - jako by na dailies uvalili mezi sebou embargo a zjistili, co a jak se kým vlastně natočilo až po konci natáčení ve střižně:-)). | Velká škoda, že se Feldman tehdy s Cybbym nakonec nedohodli (na rozdíl od McCloryho u Thunderballu) a na dalších čtyřicet let tak bylo CR kvůli právům mimo dosah EONu. S věrností vůči předloze se u svých bondovek nikdy moc netrápili, tudíž by nebyl až takový problém to přepsat tak, aby šlo o řadový příběh a nikoliv debutové vystoupení JB a v době, kdy jim došly Flemingovy knihy k adaptaci a museli začít vymýšlet vlastní zápletky, by se jim CR hodilo. | Na druhou stranu by restart s Craigem pravděpodobně vypadal úplně jinak (protože žádnou knihu dosud neadaptovali opakovaně) a kdoví, zda by to byl vůbec restart (a s Craigem) a to by byla přímo obrovská škoda:-). |PeZet

No to byla teda blbost :) mohlo by to být trošku kratší, první polovina snad méně zmatečná, ale jinak za mě docela v pohodě. Upřímně jsem se oproti některým moderním komediím opravdu zasmál, na tu dobu i poměrně velký počet krásných dívek a žen a když připočtu Woodyho a Jeana Paula, tak to byla moc fajn parodie. Sympatické obsazení, občasně nuancemi hezké zasazení do opravdovějšího Casino Royale a celé to bylo neelegantně elegantní. 4*!

Oko nejednoho diváka jistě zapláče při pohledu na hereckou skvadru, která se na této absolutní píčovině podílela. Zde dovedu pochválit vyloženě jen hromadu krásných hereček, které se zde objevily. Pokud dumáte nad tím, co může být horšího než filmy s Jamesem Bondem, tak tenhle paskvil vám dává jednoznačnou odpověď, že horší může být snad jen rádoby parodie na filmy s Jamesem Bondem. Děj je absolutně chaotický a máte celou dobu pocit, že ho vytvořil někdo, kdo utekl z lůžka během lobotomie. Nemluvě o tom, že jsem se během sledování ani jednou nezasmál, neboť zkrátka nebylo ani čemu. Zdejších 50 % považuji za silně nadhodnocených. Absolutně nestravitelná sračka, kterou jsem velmi záhy musel sledovat alespoň zrychleně, abych si to utrpení co nejvíc zkrátil. A teď mě omluvte, musím se jít vyblít. [5 %]