Bolest bez příčiny (2009)

Tých niekoľko emocionálne veľmi silných scén, ktoré na mňa zapôsobili až na úroveň dojatia dáva tomuto veľmi zaujímavému skvostu absolutérium, takže 5*. Iste, je tam niekoľko nedokonalostí, ale ten príbeh je originálny, pútavý, zaujímavý (a imho nie 2x radostný, ale aj o tom je život).Tilhlavnej postave dodal uveriteľnú a dostatočne ľudskú dušu, ostatné postavy super.Martin Todsharows originálnym soundtrack-om opäť nesklamal :).

Příběh bez příběhu.Nutkání vyprávět příběh jakým Mark byl je hrozně těžkopádný.Německá škola v dramatických filmech dokáže mnohem lepší filmy,než zde pro hodně diváků ksicht Tila,který někomu stačí.Celou dobu to obsahově bylo pořád jak na trní a jako fanoušek cyklistiky asi čekal více.Už zde v obsahu filmu je toho moc a tak je vlastně celý film.Vše se snaží obsáhnout a neobsáhne nic.Hudba se snaží,ale jakmile Mark přijde o nohu vlastně se to pořád přehání a postava jako taková je kupodivu ještě více nezajímavá,Je jedno jak to má se svojí dcerou či láskou a vlastně už diváka jako mě zahřeje výšlap na Tourmalet.Bohužel to už máme konec filmu.Film o ztrátě končetiny asi moc nepřekvapí a ukazuje na pojem přátelství a síle překonat se,ale těch příběhů už je a tenhle kromě vášni pro cyklystiku moc nepřínáší.Dobroduh,kterýho vyhodí z každé práce není zrovna terno a najít v sobě spisovatele opět ke konci byla blbost.Hodně nezajímavý příběh jednoho chlapa.45%

Příběh o vyrovnávání se se ztrátou nohy, s bolestí a vůbec s tak výraznou životní změnou je sám o sobě docela silný. Dá se udělat velice přehnaně a pateticky se snahou vzbudit v divákovi za každou cenu nějakou emoci, což se tady nedělo. Ale ačkoliv mám raději podobně "lidské" zpracování, v tomhle případě mi chybělo pořádnější drama, nějaký konflikt. Takhle to na mě totiž působilo tak, jakože se hlavnímu hrdinovi stalo něco, co by pro mnoho lidí znamenalo téměř konec světa, pro něj to ale nakonec taková hrůza vlastně ani nebyla. Nebylo zde vidět příliš překážek, které musel překonávat, a tak z toho byl jen příběh jednoho člověka, který ztratil nohu, ale vypořádal se s tím. Schweigera mám moc ráda a rozhodně preferuji tento způsob filmů před těmi přehnanými pitominami, ale moc mě to neoslovilo.

Til Schweiger dozajista skvěle hraje a Němci tahle komorní intimní dramata natočit umějí. Bohužel jsem jeho postavě nedokázala fandit, natož si jej oblíbit či mu rozumět. Mark disponuje snad všemi neduhy, které mi u chlapů a když se to vezme kolem a kolem tak u lidí obecně, jdou na nervy. Nespolehlivý, sebestředný tlučhuba a lidový vypravěč, sukničkář a dost málo platný i jako otec. Rád se nechává od kdekoho prosit a v jednom kuse řeší své sto let staré trauma ze vztahu s otcem. Strávila jsem dobrých 80 minut netrpělivým vyčkáváním, jestli alespoň po té nehodě dostane rozum a pochopí. Jestli se podařilo, to je věc k diskuzi. Nicméně, přesto musím uznat, že ty jeho příběhy a historky byly krásné. Jeho vypravěčský jazyk bohatý, velmi zábavný a barevný. A jaké je poučení z tohoto snímku? Zdá se, že děti svým rodičům dokáží odpustit a zapomenout mnohé charakterové vady. Pro diváka je to mnohdy trošku těžší.

Viděla jsem to jen před pár dny, ale už se mi to skoro vykouřilo z hlavy. Nejspíš proto, že snímek je zoufale nudný, s nevýrazným dějem, takže se stopáž musela natáhnout mnohými podkresovými bezeslovnými scénami, které jsou zbytečné a otravují. Hlavní hrdina je nesympatický sobec, který kašle na všechny okolo a vlastně ani neví, co chce. Stejně jako tenhle film.