Bludiště lásky (1925)

Jako dlouholetý fanoušek Hitchcocka jsem si jeho první režijní film pustil spíš z filmové zvědavosti než s očekáváním nějakého zážitku. Ale musím říct – na film z roku 1925 mě to překvapivě bavilo.
 
Příběh dvou tanečnic, které se vydávají do světa zábavy a pokušení, působí dnes sice jednoduše, ale pořád má morální hloubku a emoce. Už tady se objevují typické hitchcockovské motivy – zrada, vina, dvojí tvář člověka, a hlavně napětí mezi tím, co se říká, a co se doopravdy děje.
 
Co mě ale nejvíc zaujalo, byla vizuální stránka filmu. I bez zvuku umí Hitchcock skvěle vyprávět obrazem – práce s pohledem, světlem, kompozicí… Na svůj debut je to až překvapivě jisté.
 
Jasně, herci přehrávají (je to němý film), tempo je pomalejší, ale kdo má rád filmovou historii, určitě ocení, že i první Hitchcockův film má charakter a styl.

Vztahové drama postavené na dvou ženských postavách, kdy venkovská naivka využije náhlého přátelství městské dívky a dostane se až na vrchol. Je tu zajímavý kontrast mezi cílevědomostí a bezohledností hrdinky, která používá muže jako prostředky k postupu, zatímco druhá dívka se sice vyzná, ale vlastně je bezelstná a dopadla by špatně, kdyby nebylo náhody na konci. Hitchcock má už tady zajímavé nápady s kamerou, vedení herců je opravdu dobré, ale ten příběh není moc hodnotný.

Je to dost šablonovité, jako spousta tehdejších filmů a navíc ani ten příběh není žádná sláva, nicméně natočené je to slušné a talent pro výstavbu scén už měl tehdy Hitchcock v malíku, stopáž je příjemná, taky se to dost snaží vyprávět skrze obraz, i když tu v určité chvíli je dost mezititulků a celkově to prostě funguje. Ne nijak zvlášť dokonale, Hitchcock má určitě hromadu lepších filmů, ale na debut je to slušná práce, zvlášť, když ho ještě nikdo neznal a nemohl si točit co chtěl. Za mě spíš spokojenost. Silné 3*

Alfred Hitchcock a jeho zcela první dokončený film. Melodramatický příběh s tragickým koncem už nějak předznamenává, jakým směrem se Alfred bude dál ubírat. Jeho rukopis tu sice pochopitelně ještě není tak znatelný, ale v určitých detailech tu jeho střípky přeci jen už jsou. Leckteré obrazové momenty velmi uceleně zvýrazňují atmosférické momenty děje, což sice bylo pro němý film hodně důležité, ale Alfred je používal i ve svých zvukových filmech, ve kterých to dotáhl do své dokonalosti. Jako příklad třeba záběr na točité schodiště předznamenávající hrůzu a napětí. Totéž použil ve filmuVertigo. Příběh se pomalinku rozvíjí až dojde ke svému dramatickému finále a Alfred jakoby si to po režijní stránce užíval. Celkově to však přece jen zase až taková pecka není. Místy se děj zadrhává a jakoby si to hledalo skulinku v nerozhodnosti jak pokračovat dál. Shlédnutí tohoto Alfredova prvotního počinu však s jistého hlediska rozhodně není na škodu. Už třeba jenom ze zvědavosti.

Na nemý debut uznávaného režiséra je to slušne natočené na pomery aké boli v polovici dvadsiatych rokov. Hitch ma rozosmial hneď v úvode keď tanečníčka chcela darovať časť vlasov obdivovateľovi, ktorého úmysly týmto návrhom hravo odbila. Príbeh je akože romantika so smutným koncom. Je to prosté ako facka, nájdete v ňom lásku i neveru keď Patsy vycestuje do trópov. Na krátkej stopáži však režisér dokázal vcelku zaujať a snímku dejovo prehustiť. Po technickej stránke, hlavne v druhej polovici, to bolo slabšie a bolo vidieť chýbajúci kapitál. Na začiatok solídne 3*.