Blíženci (1999)

Tohle je opravdu dokonalé dílo. V dnešní době existuje spoustu různých filmů ohledně této hlavní zápletky. Ale když je to v hororovém žánru, v Japonsku a v roce 1910? To je prostě NÁŘEZ! Hlavní hudební téma, které je dost znepokojující + ta dokonalá kamera + perfektní masky + perfektní herci = super zvrácený zážitek, který opravdu stojí za to. Ta atmosféra té doby byla neskutečná. Scény se studnou neměly chybu. Samozřejmě scénář je trochu jednoduchý, ale díky těm ostatním prvkům to funguje naprosto skvěle. Sakra, já tento styl opravdu žeru.Rjóbyla dokonalá aMasahiro Motokipředvedl se studnou parádní výkon. Co se týče kostýmů viz. třeba scény ve slumu, tak se jednalo o dobrou vizuální stránku. Je to opravdu zajímavý snímek. Je to parádní příklad toho, jak vytvořit hororový snímek jen s dobrou kamerou a hudbou a dobrým herectvím. Mé hodnocení:8/10

Historický kontext vôbec nie je taký funkčný ako som čakal. Cukamotové témy sú tu ale obsiahnuté. Expresívne herectvo, vyprázdnenosť priestoru, roztrasená až šialená kamera a aj motív dvojníctva ako protipól Jing a Jang. Dobra a zla. Ale neviem či to bolo farebnosťou, alebo už samotným vykrádaním vlastných tém, že ma to nedokázalo nejako ohúriť. Cukamoto je stále veľmi výrazný tvorca, ale jeho predchádzajúci snímky aj napriek šialenosti dbali na detaily a výstavbu. Ústredná zápletka jednoduchá a priame lineárne rozprávanie sa do jeho tvorby nehodí. Hororové prvky tam nie sú takmer žiadne. Veľmi divné, ale v zásade aj veľmi neuspokojivé. Stále ale zapamätateľné.

Magořina, která chvílemi nabývá smyslu, náhle ho zase pozbývá, herci tu hrají uměřeně, tu začnou přehrávat jako šílení, pár scén je jak vystřižených z Jamamby, to všechno podbarvují podivné chorály... Mám rád japonské bizarnosti, i tuhle jsem pro jednou zvládl, ale dívat se na ní znovu a zkoumat, jestli mi něco neuteklo, určitě nebudu.

Přesun z promítání tohoto filmu v kině Drahomíra do stanového městečka MFF Karlovy Vary někdy okolo půlnoci patří mezi nejvíce stresující zážitky mého života. Možná to bylo i nevyspáním (5-6 filmů denně 6 dní v kuse udělá své), ale strach, že ve stanu najdu své zlé, rodiči odložené dvojče byl mimořádně silný.

Když si nesprávný muž vybere nesprávnou ženu… Film začíná znepokojujícími výkřiky, které dávají ve spojitosti se záběrem na rozkládající se mršinu (nechtějme vědět čí) tušit, že pokud si z následujícího něco odneseme, nebudou to pěkné sny. Blíženci začínají jako typický horor. Podivný dům, v něm podivní lidé s podivným tajemstvím. Prvotní děsivost snímku spočívá v tom, že nemáme nejmenší šajnu, co se to tu ksakru děje. Režisér si nás podává s až sadistickou rozkoší. Hojně využívá „potácivé“ kamery, emocemi nabité hudby, různých „odstínů“ tmy a všechno to stříhá dohromady k pozvracení zvráceným způsobem. Děj mě nedokázal zcela pohltit, ale připadal mi příliš zvláštní na to, abych si mohl dovolit – byť jen na okamžik – někam odběhnout. První hororová část kvalitativně s přehledem strká do kapsy část druhou, méně zajímavou a tedy i nudnější. V druhé polovině totiž dochází ke zlomu a před námi se náhle začne odvíjet bizarní romance s nejasným cílem. Ostatně nejasným jako myšlenka celého filmu. Že by pomsta? Masahiro Motoki svou dvojroli zvládl na jedničku – těžko uvěřit, že je to celou dobu ten samý herec a jeho závěrečné „usmíření se sebou samým“ (nebo jak to nazvat) je mrazivě dokonalé. 70%