Akumu tantei 2 (2008)

Príbeh sa rozohral dobre, ide v šľapajách svojich slávnejších predobrazov, postavy sa nesú na tej správnej vlne. Ale asi je tu problém. Je tu toho málo. Pretože sa tu začínajú riešiť Detektívové časy minulé a to spomaľuje problémy súčasné, teda tých druhých, ktorým by neurológ nočných môr mal pomôcť. Preto je to aj zbytočne naťahované a nudné. Koniec prekvapí, ale asi skôr hororového fanúšika.

Jsem vlastně strašně rád, že se Cukamoto ve dvojce věnuje víc titulní postavě a jejímu psychickému rozpoložení. Celé je to vlastně o něm a jeho rodině. Vyrovnává se se smrtí matky a s dalšími traumaty. Je to více osobní. Skoro to působí, že v prvním díle Koyichi byl jen vedlejší postavou. Sledujeme strach a jeho překonávání. O tom vlastně noční můry jsou, ne? Tahle duologie patří mezi Cukamotovy nejpřístupnější filmy pro běžného diváka, ale rozhodně nejde o jeho nejhorší filmy. Za mě možná patří dokonce k těm lepším. Rozhodně jde o jedny z jeho nejvíc emotivních a empatických.

Snová hovadina, v ktorej pár jedincov zažíva preludy, predstavy a strach. Pri tom neskutočne jačia a trase sa obraz, takže je na mieste ubrať hlasitosti a sadnúť si čo najďalej od obrazovky. A keď nejačia, tak tam blábolia samé hovadiny a dejú sa divné veci, takže som ani úplne nepobrala o čo im ide. Pár zaujímavostí ale stojí za zmienku - ohavný štekajúci pes (predpokladám mŕtvy), vysúkanie sa z cudzieho tela a obrovská časopriestorová vagína. Inak to nestojí ani za deravý groš.

Pre mňa v ucelenosti významov a akejsi sondy do hrdinovej duše - čo značí že už to nie je len kulisa ako v prípade prvého dielu, ale plnohodnotná postava, je pokračovanie Nightmare detectiva lepšie. Stále je to plné bizarností a šialenej exibície hodnej Cukamotovho mena. Jeho šialene roztrasená kamera, výkriky a sugestívne natočené scény nenechajúce pozorovateľa vydýchnuť odkazujú k jeho prvotine Tetsuo. Síce sa mu nepodarilo touto sériou vykresliť natoľko výrazný vesmír, aby po ňom divák bažil ale ako alternatíva k japonskej hororovej škole, je to celkom obstojní zárez. Ani nie tak desivý ako len veľmi osobitý. V zásade ale nemám čo vytknúť, hoci Cukamoto rád preskakuje a zamlčuje, takže od vás vyžaduje strašne silné rozmýšľanie čo aký prestrih znamená. Či sme v sne, alebo v realite. Ale ako vieme, u neho je to účel. Len to občas pôsobí veľmi mätúco. Ale zvyk sem si.

Mám neodbytný pocit, že Tsukamoto tentokrát vsadil na příliš "konzumní" schéma a Akumu tantei 2 v mých očích splývá s moderní japonskou hororovou produkcí. Není zde už patrný onen charakteristický režisérův podpis, který tak dobře známe z jeho dřívějších snímků a až na pár slibných momentů se film potácí v nudné šedi. Jeden klad tu však také je a to velmi jemné prolínání mezi snem, fantasií a realitou, které v divákovi často rozvíří vlnu pochybnosti a ztrátu orientace v ději. Navíc mám pocit, že Shinya má rád Noční můru v Elm Street, ale to může být způsobeno jen mou chorobnou závislostí na oné sérii. Ve srovnání s prvním dílem, velký kvalitativní propad. Z uvažovaných tří nakonec dávám lepší dvě hvězdy. Pro mě rozhodně nejslabší Tsukamoto.