Bílý balónek (1995)

Film filmů! Jafar Panahí je geniální vypravěč. Pod vlivem látky z pera legendárního Abbase Kiarostámiho inscenuje nekomplikovaně prostý, všeobecně srozumitelný, přesto kulturně pevně ukotvený příběh o nezkrotné touze malé holčičky, přes všechna příkoří získat k oslavám Nového roku svou zlatou rybku. Další z filmů, jenž vypráví o ničem a zároveň o všem a který si diváky získává nikoliv vyumělkovaností a citovou podlézavostí, nýbrž přirozenou jímavostí a tichou osudovostí. Ryzí krása, kterou si pustím asi vždycky, když budu smutný, že jsem něco v životě ztratil.

[4,5*]"Povedala som ti, že toto nie je miesto pre teba." "Chcela som len vidieť, čo nie je pre mňa dobré... čo mi nikdy nedovolili vidieť."Hlboko ľudská dráma o strastiach a radostiach sedemročného dievčatka Razieh, zaradená do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. V atraktívnom prostredí kamenných uličiek Teheránu, prekypujúcich životom, sa odohráva príbeh, ktorého zápletka je úplne prostučká, ale tvorcom sa z nej takmer až geniálnym spôsobom podarilo vyčarovať takú veľkú dávku emócií a napätia, akoby išlo o nejaký Hitchcockov thriller. Pritom je to úplne obyčajný príbeh zo života, veľmi realisticky podaný, čomu výrazne napomáha aj jeho plynutie v reálnom čase (odohraje sa počas 85 minút). Je veľmi cítiť, že za scenárom stojí skvelýAbbas Kiarostami, ktorý je majstrom takýchto ľudských príbehov, presne podľa môjho vkusu (tento film mi inak dosť pripomenul jeho možno najlepší filmKde je dom môjho priateľa? (1987)). Tvrdohlavá hlavná hrdinka Razieh síce môže pôsobiť tými svojimi rozmarmi trochu otravne, je ale taká rozkošná, že proste musíte jej a jej bratovi Alimu v ich strastiplnej misii silno držať palce. Jej herecká predstaviteľka je skvelá, emócie na jej tvári sú veľmi presvedčivé (od smútku, cez zúfalstvo až po záchvevy radosti). Tvorcom sa úžasne podarilo vtiahnuť diváka do detského vnímania sveta dospelých, pričom cez túto perspektívu je predstavený obraz iránskej spoločnosti.

Abbas Kiarostami nejen zřejmě hodně rozumí dětské duši, ale dokáže jako scenárista vygradovat v napínavé a pocitově náročné drama i takovou banalitu, jakou je z pohledů dospělých třeba jeden sešit a domácí úkol, jeden zavěsený klíč nebo jedna pětistovka. Mám pocit, že úplně nejpůsobivější je, když si svůj scénář zrežíruje sám a dodá tomu často jedinečnou vizuální poezii (Kde je dům mého přítele?), ale i v případě filmů dle Kiarostamiho scénářů točených jinými režiséry (jakoKlíčnebotenhleBílý balónek) je to pořád silný zážitek a kdyby tohle byla moje první zkušenost s íránským filmem pro děti a mládež, asi jsem úplně ohromen. V prvních minutách mi film chvílemi připadal trošku průměrný, ale jak se stále více rozjíždělo malé, pocitově bezvýchodiskové drama malé holčičky, zážitek velmi rychle nabral na své síle. Krásný obyčejný příběh, silně lidský, do poslední chvíle napínavý, opět s tradiční ukázkou íránských reálií a skvěle rozehraný i v rámci epizodních postav. Jafar Panahi i díky svému velkému učiteli Abbasi K. rozhodně zabodoval již svým režisérským debutem.[80%]

Malá dívka a velcí muži. Zlatá rybka a papírová bankovka. Štěstí a smůla. Banální mikropříběh odvíjející se v reálném čase. Nestane se nic, co by se kdykoli nemohlo stát v ulicích skutečného Teheránu, případně úplně jiného města. Nic, co by nám bránilo uvěřit. Unikátní je na filmu dětská perspektiva. Dívenka v hlavní roli, přecházející přirozeně od pláče k úsměvu, je úžasná. Panahi dokázal zachytit úplně obyčejný a plně oprávněný strach dítěte, bezbranného ve světě dospělých. Politika, armáda a náboženství jsou pro něj druhotné. Kdo chce odpovědi na velké otázky, musí začít těmi malými. 80%Zajímavé komentáře:Traffic, asLoeReed

Nikdy mě nepřestane fascinovat, jak Panahi z naprosto jednoduchého děje dokáže vyždímat tolik napětí. V Bílém balónku nejde o nic jiného, než že si holčička chce koupit rybku, máma jí na ni dá peníze (a to nemalou sumu) a nešťastnou náhodou je pak ztratí. Potkává různé lidí, jiní jsou příjemnější, jiní ne, každý ten člověk je jiný, má jinou povahu, chování a vystupování a nejspíš právě proto Panhiho filmy mají své zvláštní kouzlo. Všechny jsou o tom samém - ukázka íránské společnosti - některé se věnují víc jiným tématům, ale dějově jsou si velmi podobné. Jenže tohle dělá i Kaurismäki nebo Puiu, a jak geniální filmy točí. Jako obraz íránské společnosti to funguje dokonale a příběh mě celou dobu zajímal a držel v napětí. Navíc herecké výkony a kamera jsou zde naprosto excelentní, k tomu bych ještě připočetl skvěle promyšlený scénář. Panahi prostě umí a po Bílém balónku si ho jdu zařadit mezi oblíbené režiséry. Škoda jen, že ho moc lidí nezná. 5*