Kruh (2000)

Sedm příběhů a sedm žen, které se chovají, na naše poměry, naprosto normálně, přesto nakonec skončí ve vězení. Takové filmy by se měly točit a promítat v Evropě, abychom věděli, jakou "kulturu" nám sem havloidi a sluníčkáři importují. Doufám, že se podobných praktik vůči ženám ve své zemi nikdy nedožiji.

Viděno na MFF Karlovy Vary v roce 2002. Typická vyprávěcí struktura íránských filmů - osudy lidí, kteří se neznají, se v jednu chvíli prolnou, ovlivní, a mezitím sledujeme, jak to v současné společnosti vypadá. Odvaha natočit film o problémech žen v současném Íránu je úctyhodná, přesto film samotný trpí občasnou rozvleklostí, i když se na něj díváme jako na pocitovku. Některé scény jsou zde jen do počtu. Přesto jde stále o velmi solidní drama, skoro až na hranici dokumentárního stylu. ----- Napsáno pro časopis DiViDi: Tip na DVD – íránský film Kruh /

Na MFF v Karlových Varech 2002 se v nesoutěžní části promítal rok starý film režiséra Jafara Panahiho Dayereh / The Circle. Onen kruh v názvu znamená situaci íránských žen, jejichž osudy se rovněž točí v kruhu. První z nich se narodila dcera, a protože syn má větší váhu, přemýšlí žena, jak to rodině co nejvhodněji sdělit, aby na sebe nepřivolala hněv. Další žena je prostitutka, a pak je zde žena, které se podařilo utéct z vězení, kde seděla za naprostou hloupost.

Na snímku je znát režisérova detailní obeznámenost s problematikou a snaha o realistický popis současné situace a prostředí v Íránu. Proto není divu, že snímek dokáže vtáhnout svou syrovou realističností, kde o to víc vynikají herecké výkony i režijní jistota a výpověď. Není divu, že na 57. MFF v Benátkách 2000 získal film Zlatého lva, ceny FIPRESCI, UNICEF a Zvláštní uznání ekumenické poroty.

Snímek u nás na DVD nevyšel, ale dá se koupit britské vydání společnosti Artificial Eye, které navíc nedávno zlevnilo na 6 liber (cca 250 – 300 Kč). Snímek má letterboxový formát obrazu 4:3 (1,85:1), zvuk je ve farštině v DD 2.0, anglické titulky jsou natvrdo v obraze. Bonusy nabízejí obsáhlejší biografii a filmografii režiséra, delší textový rozhovor s režisérem (anglicky) a trailer (1:13).

Íránci, Číňani a všichni vám podobní, kdo by vám jednou rodil ty vaše vytoužený chlapečky, kdyby nepřicházely na svět žádné holky? By jste si je vyseděli na vlastních vejcích? Panahi mně svým odvážným, devastujícím portrétem totální podřadnosti žen v islámské republice pěkně nadzvednul mandle. Oni jsou sice muži v Íránu v tom začarovaném kruhu absurdních zákonů uvězněni také, ale mají alespoň částečný prostor k dýchání. Ženy nemají vůbec žádný.

Je odvaha takovýto film vůbec natočit. Problém filmu je ale především v tom, že divákovi představuje krutou realitu, tak jak skutečně je. Takže dlouhou dobu čekáte, nic nepřichází a pak najednou bum a něčím Vás film šokuje, pak se zničehonic přehoupsne do druhý půlky a zase se dlouho nic neděje. A pak zase až na konci Vás na minutu něčím šokuje. Tak je to ve výsledku velice zajímavý film, který plno lidí bez problémů ocení, stejně jako já. Ale víc procent tomu prostě nedám, protože kromě těch dvou zajímavých scén jsem měl problém udržet vůbec zájem ten film dokoukat.

Jafar Panahi (vynikajúci Biely Balónik) nakrútil film o postavení žien v iránskej spoločnosti. Príbeh sprevádza osudom viacerých žien (spojených s činmi, ktoré sú podľa iránskeho práva zločinmi) , ktorých životy sa stretávajú v určitom okamihu. Už od úvodného okamžiku, kedy sa matka rodičky dozvedá, že namiesto očakávaného chlapca sa narodilo dievčatko a jej následnej reakcie, cez kupovanie lístka na autobus či hotelovej izby až po cestné kontroly film zobrazuje kultúrne odlišnosti a obmedzenia života v Iráne, ktoré vám niekedy budú pripadať až absurdné. Filmu miestami dosť chýba tempo rozprávania (aj na iránsky film), ale výsledný dojem je predsa len uspokojivý. Herecky som zvyknutý u iránskych (ne)hercov na viac ako tu predvádzajú, ale tento film zase nie je typicky iránskym filmom (t.j. jednoduchý príbeh vypiplaný do pôsobivej dokonalosti). Tentokrát ide skôr o upozornenie na situáciu a postavenie žien v spoločnosti a možno aj preto, že ide o silnú látku si film všimli v Benátkach (2000) odkiaľ si odviezol Zlatého Leva. Moje hodnotenie je čistých 70%(3,5*) a nadol sa tentokrát prikloním iba preto, že som posledne Iránu tých 70%(Baran) prilepšil. Určite nejde o jeden z najlepších iránskych kúskov, ale určite je to silný a dôležitý film, ktorý stojí za videnie.