Bílé peklo (2001)

Asi jsem čekal v Jak daleko mě nohy donesou víc bílého pekla. Ze začátku si film nebere servítky a nemilosrdně posílá protagonistu na Sibiř, tudíž jako správný popcornový divák očekávám naturalistickou brutalitu ruského gulagu minimálně na úrovniSolženicynaneboClavella(jasně, to byl trochu jiný tábor, ale neméně brutální) a následně pak brutální survival sibiřskou sodomou gomorou. Částečně se mi tohoto dostává, především cca v první hodině, kde je pár poměrně syrových scének z pracovního tábora a vyčerpávající cesta sněžnou bouří. Ale přibližně od setkávání protagonisty s prvními domorodci se to začne lámat a mnohem víc to připomíná road movie se záporákem, kterýbecausepronásleduje chudáka utečence, jako by neměl lepší věci na práci (třeba sexuálně obtěžovat táborovou lékařku a chlastat vodku). A neberte mě špatně, i tuto část jsem si užil, především nádherné záběry přírody a měst - dle důvěryhodného zdroje ze španělského wikipedie (tuším neozdrojováno, zřejmě přepsáno z jiné wiki) se film natáčel v Německu, Uzbekistánu, Bělorusku a Rusku, což všechen div vůči tehdejšímu ruskému prezidentovi (nápověda,Jelcinuž to nebyl), že nechal u sebe doma natáčet film, kde z jeho tovaryšů dělaj Němci zmrdy. O to překvapivější trivia, kterou jsem vyčetl je, že je tento film založen na skutečném příběhu (původně z knihy), třebaže tak nějak neočekávám, že i ve skutečnosti tam byl takový patos a úniky na poslední chvíli, nehledě na kulervoucí scénku na mostu u hranic s Iránem. A za ten patos jen čtyři hvězdičky, přestože mě jinak film a hrdinství v něm uchvátily.

Trochu mi to pripomenulo Útek zo Sibíri, najmä malou pravdepodobnosťou, že sa niečo odohrá tak, ako to bolo zobrazené. Neskutočne dlhé, s pomerne realistickým začiatkom cestovania do gulagu. Film nabáda diváka, aby sa stotožnil s hlavným hrdinom a prežil s ním komplikovaný osud v gulagu i počas úteku. Niektorí komentátori upozorňujú, že Nemci páchali v Rusku strašné zločiny a teda je v poriadku, ak si to odpykajú po vojne v gulagoch. Síce sa dá s tým v obmedzenej miere súhlasiť, ale do tých gulagov smerovali aj státisíce nevinných ruských občanov. Takže suma sumárum považujem tento film iba za priemerný a je mi ľúto, že ho tvorcovia nepremenili námet na niečo hutnejjšie, realistickejšie a pozerateľnejšie.

Film, který vás naprosto uchvání dobovou atmosférou a atmosférou prostředí, ve kterém se odehrává. Člověk má v podstatě hned chuť se sebrat a vyrazit si někam na Sibiř. Spousta opravdu náhderných záběrů krajiny, potažmo dobového života je jednoznačným vrcholem filmu, který ale bohužel značně sráží velmi nemastná režie, která nedokáže pořádně prodat samotný příběh a nedokáže tak v tomto klíčovém bodě dostatečně vtáhnout.

Bílé peklo je film o útěku německého vojáka a zajatce z druhé světové války ze sovětského gulagu na daleké Sibiři. Válka je strašná sama o sobě, zajetí v sovětském gulagu daleko na Sibiři je možná ještě horší, protože hlavním trestem je ta bezvýchodnost situace a uvědomění si, že člověk odsouzený na pětadvacet let se odtud nikdy nedostane. Když se útěk se štěstím podaří, ten skutečný boj o život teprve začíná, protože se člověk ocitne uprostřed bílého pekla, třeskutých mrazů a je několik tisíc kilometrů od civilizace. Námět je silný a tvůrcům se z něj podařilo stvořit rovněž silný snímek. Největším plusem je právě celková atmosféra, která je povětšinou bezútěšná. K pozitivům připočtu životní výkon Bernharda Bettermanna v roli Clemense Forella. Tomu jsem věřil ten jeho neustálý vnitřní boj beznaděje a drobné jiskry naděje někde v dáli. Kromě dramatu jednotlivce má film i nadstavbu, když se občas vynoří i morální otázky. Například když Žid pomůže Němci a Němec se omlouvá za Holocaust „ale my jsme o všem nevěděli“… „samozřejmě, jen jste jako vždy poslouchali rozkazy“. Za to všechno dám poctivé čtyři hvězdy a film doporučím. Jen se připravte na to, že to není žádná oddechovka a i vzhledem k celkové délce 150 minut jde o náročný film.

Mohlo to být solidní, ale kdyby tam přece jenom byly ty titulky během toho, co se mluvilo rusky, tak by to mnohem lepší. Polovinu filmu se tam mluví rusky a to mě dost vytrhávalo z děje. Nakonec jsem to nějak přežil a dokoukal jsem to. Je to hodně zajímavej snímek, něco na způsob filmu Ten dvanáctý, který je taky o přežití. Akorát tam to se to odehrávalo v Norsku, tady je to na Sibiři. Nehostinné podmínky vždycky dokážou dosti potrápit a tady je to taky velice přesvědčivě ukázáno. Taková finální scéna v kostele mě dojímá ještě teď, to je důvodem naprosto depresivní atmosféry. Celý putování je natočeno velice kvalitně a já se u toho bavil. Nakonec samozřejmě všechno dobře dopadlo a všichni šli spokojeně domů. 

8/10 Kdyby tam ty titulky byly, tak je to ještě o něco lepší!