Bent (1997)

Film mě zasáhnul na nejhlubší úrovni a zatřásl mnou tak, že jsem se dotkl samotného konce vesmíru. Svoboda lidské duše a síla ducha je nekonečná a to asi vždycky bude vadit těm, kteří se snaží druhé ovládnout. Umučit milovaného člověka někomu před očima je asi to největší zvěrstvo světa a člověk upřímně "žasne" kam na to někteří "lidé" chodí. A co je tohle za planetu, že se to děje pořád? Že stále má někdo pocit, že může druhé ovládat, násilnit, mučit a podlamovat jejich svobodu a suverenitu, ať už skutečně nebo obrazně? Nemusíme žít v Dachau. Komu jeho život připomíná přenášení kamenů z hromady na hromadu za neustálého dozoru?

Vyjímečný snímek s gay tématikou za období 2.světové války. Scénář byl zpracován na základě úspěšné divadelní hry, která právě připomínala holou skutečnost, že homosexuální lidé byli i v této době a že i oni byli mezi obětmi holocaustu v Evropě. Stejně jako mnohé filmové výpovědi ukazující odlidštění Židů, tento pro změnu ukazuje odlidštění homosexuálních osob. A tématem je to veliký film, neboť homosexualita jako forma represe nikdy předtím takto natočena nebyla. Hloubka příběhu je divácky hodně silný psychologický prvek. Z větší části se jedná o milostný příběh mezi dvěma muži v krajní nouzi a mnohých okolností. Krutost a bezcitnost v koncentračním táboře už je dnes natolik známá, že již nikoho nepřekvapí, ale i přesto v tomto případě chytí za srdce. A může za to konec, který je snad nejcitovější složkou na celém dějství. Atmosféře snímku dopomohl hlavně artový pohled na celou věc, takže divácký zájem v tomto smyslu bude přeci jen spíše od náročnějších diváků. Shlédnutí snímku však rozhodně stojí za to. Clive Owen v hlavní roli tu předvedl vskutku úctyhodný výkon.

Možná až přehnaná citová vydíračka. Filmaři vědí, že pruhovaná pyžama na diváky fungují, proto tentokrát do proužků oblékli celou Modrou ústřici. Na jednu stranu si myslím, že je super, že tu byla snaha poukázat na to, že holocaustem netrpěli jenom Židé, ale i gayové. Na stranu druhou si myslím, že by se to dalo pojmout i trochu důstojněji a více z historického hlediska. Ale Clive Owen byl fantastický a Lothaire Bluteau mu zdatně sekundoval.

Homolobby v podivnom spracovaní. Jednoducho ťažko porozumieť homosexuálom, akým štýlom sa snažia vzbudiť ľútosť. Najprv 15 minút ukazujú hnusné orgie, kde si každý pretiahne prvú voľnú prdel a potom očakávajú, že človek zhnusený zvrátenosťou bude takých ľudí ľutovať? To isté by mohli natočiť so židmi, ako niekde pred vojnou úžerničia a žijú z nešťastia iných a následne potom koncentrák, kto by ich ľutoval? Veľmi nešťastné spracovanie, tak ako celá homolobby, kde slušní homosexuáli sú doma, žijú ako bežní občania a na Pride chodia najzvrátenejšie kreatúry, ktoré by mali byť okamžite zatknuté. To isté samozrejme platí aj pre heterosexuálov, len ich nejak nevidím pochodovať s holými zadkami a súložiť priamo na námestiach.

Velice dlouho mi trvalo, než jsem se dokopal kouknout na tenhle film a musím říct, že toho vůbec nelituju. První třetinu jsem se sice příliš nechytal, děj byl zmatený a kabaretní, homosexuální svět plný bizarností mě příliš neoslovil. Ale pak přišla druhá, naprosto odlišná část filmu, která mě svým divadelním způsobem zpracování a geniálním hudebním doprovodem naprosto dostala. Před hereckým výkonem hlavních představitelů opravdu smekám a do dnešního dne jsem netušil, že Clive Owen umí tak dobře zahrát. A i když je film nacpaný hvězdami, ostatní známé tváře se filmem jen mihnou a kolikrát je problém je tam opravdu zaregistrovat. Jen doufám, že když zase příště uvidím Nikolaje Coster- waldau jako Jaimeho lennistera, nevybaví se mi jeho homosexuální scény z německého, předválečného gay kabaretu.