Bellamy (2009)

Bellamyje důstojným rozloučením Chabrola se světem filmu. Kriminální thriller stylově kráčí a melodicky se komponuje v součinné shodě se zkušenějším, a tudíž pokročilejším, věkem autora i hlavního protagonisty. Příběh vychází ze skutečné události: soudní případ Yves Dandonneau poskytuje mnoho jedinečných detailů, včetně písničkáře Georgese Brassense a zpívaní jeho odkazu u soudu, ale obviněný, i jeho pomocníci, byli ve skutečném případě odsouzeni. Claude Chabrol přidal niternou rozpolcenost, dualitu, nevyřešené osobní vztahy, procesy uvědomování, lehké drzosti, neurvalost, výčitky a místo černého humoru nechává vyniknout cynickou hořkost dovětku osudové neúprosnosti konce. Tempo odpovídá Chabrolově tělesné konstrukci, nálada i průběh odkazují k jeho naturelu, byť občas dohlédne jen na konec hercova pupku, smiřuje se a roztržitě dráždí. Hrdinou niterně zásadního kriminálního thrilleru je Paul Bellamy (příjemný Gérard Depardieu), pařížský policejní komisař na prázdninovém pobytu v Nîmes. Nuda poklidu, dosud nevyřešené rodinné trauma, důvtipně vybuzená zvědavost, závan slávy, neoficiální šetření pojistného podvodu a smrti. Život hrubě laškuje, podbízí se a také s úsměškem trestá. Hlavní ženskou postavou je Françoise Bellamy (šarmantní Marie Bunel), Paulova manželka a laskavá učitelka. Ten stále nedořešený stav napětí jejího muže se svým bratrem polarizuje náladu i momentální prožitky. Významnou postavou filmu je Noël Gentil alias Émile Leullet (zajímavý Jacques Gamblin, také v roli bezdomovce Denise Leprince), probuzenou mízou z krize středního věku energický a v mnoha různorodých směrech i nebývale podnikavý muž. Jeho rafinovaný plán se dostal do slepé uličky a slavný komisař je možným klíčem k záchraně. Důležitou postavou je Jacques Lebas (příjemný Clovis Cornillac), Paulův nevlastní bratr i jeho nejintimnější životní trauma a selhání. Vzpurnost je zde motivována pocitem ublížení, frustrací z vlastní neschopnosti a vztekem v návalu nespravedlnosti. Katarze je nezvratná. Výraznou postavou je Nadia Sancho (zajímavá Vahina Giocante), atraktivní pedikérka a životodárně vášnivá Leulletova múza. Původ a zároveň cíl veškerého kriminálního chvění. K výraznějším postavám tu patří také Claire Bonheur (zajímavá Adrienne Pauly), mladá prodavačka a bývalá Denisova milenka. Z dalších rolí: romanticky odhodlaný a k úspěchu dokonale přizpůsobivý Luelletův obhájce Jean-Philippe Métrail (Rodolphe Pauly), Leulletova všemi opuštěná manželka (Marie Matheron), rodinný přítel a zubní lékař Alain (Yves Verhoeven), jeho životní partner a plastický chirurg Bernard (Bruno Abraham-Kremer), či předseda soudního tribunálu (Henri Cohen). FilmBellamyje úspěšným zakončením bohaté kariéry francouzského režiséra Clauda Chabrola. Nepatří k jeho nejslavnějším, ani nejlepším dílům, přesto splňuje základní charakteristiky, typické pro autorovu filmovou tvorbu. Chabrol a kriminální thriller, stylizovaný na jeho osobitý způsob.

Zvláštní. Takhle bych to točil také, říkám si u úvodu...V návaznosti na závěr, kdy se hovoří cos o tom, že lidské oko zachytí jen část skutečnosti. Jako byste viděli z postavy jen půl hlavy někde v dolním rohu obrazovky. Není důležité zaostřené, ale zamlžené. Tam někde v dáli. A tak dále; příběh je víceméně debilní, a asi o něj ani nejde, iritovaly mě flashbacky jako Kriminálka (cokoliv) a podobné (zhovadilosti). A ta hudba, jak tam skvěle rámusí! Cosi zůstává a co oceňuji, je pořádný flusanec do tváře mainstreamového diváka.

Na film mě, jako na mnoha dalších, nalákal Gérard Depardieu a musím se přiznat, že i s Gérardem to byla tak neuvěřitelná nuda, že jsem bojoval minutu po minutě, abych vydržel těch dlouhých 106 minut. Příběh nezajímavý, vyprávění šílené. Vlastně se jedná o brutálně průměrnou záležitost, kterou se Gérard snaží zachraňovat. A Clovis Cornillac pro změnu opět dokazuje, že jeho nejlepší rolí, co jsem zatím viděl, byl nejhorší hraný Asterix.

----- "Našel jsem jistý důstojný způsob, jak pohrdat sám sebou." ----- O policejním komisaři, který měl určitou slabost pro vrahy ... a měl k tomu své důvody. Děj se zajímavě zaplétá a průběžně vás udržuje v napětí, aby vám posléze za jasného denního světla pohrdavě předhodil zcela jednoznačné rozuzlení. Takže ve mně okamžitě převládl pocit, že jeho pointa je pouze lstivě nastrčená, neboť 106 minut čistého času bylo zbůhdarma vyplýtváno, aniž by se příběh nějak uspokojivě naplnil.

Zajímavý film, který je sice na první pohled zcela tuctová skoro nudná krimi, ale je zde prostě rukopis režiséra, který se, tentokrát sice méně, ale přece, dostává pod kůži. Není to ani náročné, ale přesto zaujme, také díky vhodnému hudebnímu doprovodu převážně vážné hudby. 21.4.12 asi mezi 65-70% a 3*.