Barbar a gejša (1958)

Příběh o pomocné ruce přes oceán a o založení dobrého sousedství je čirá propaganda.1)  USA se Harrisovou smlouvou z roku 1868 otevřelo 5 dalších japonských přístavů (celkem tedy již 7) a právo na pobyt v Edu (pozdější Tokio) a Ósace. Občané USA mohli na uvedených místech trvale sídlit, dlouhodobě si pronajímat pozemky, kupovat budovy a stavět vlastní domy a sklady. Měli právní exteritorialitu, plnou svobodu vyznání a právo na stavbu vlastních kostelů. Pro šogunát nespravedlivá a ponižující smlouva se stala příkladem pro podobné kontrakty s Velkou Británií, Francií či Ruskem._____ 2)  Ve snaze vyhnout se osudu Číny, kde britský obchod s opiem zničil státní moc, prosadili Japonci striktní zákaz dovozu a prodeje této drogy. Země se tak vyhnula válkám i kolonializaci. Možnost nakupovat americké technologie vedla k modernizaci armády a vybudování vlastního průmyslu. Japonsko se proměnilo v moderní regionální mocnost, která byla s to do první světové války nerovné smlouvy zrušit._____  3)  I jinak je film historicky zcela mimo. Příběh o tragické gejše Okiči je oblíbená japonská legenda, nic víc. Cholera v Šimodě neproběhla. Atentát na Harrise rovněž ne. Zůstává jediné: Townsend Harris připlul roku 1856 a po dvou létech úsilí podepsal smlouvu. That´s all._____ 4)  Divím se, že tvůrci do scénáře nezahrnuli i následující příběh. V buddhistickém a šintoistickém Japonsku se krávy a voli vnímali výhradně jako pomocníci na poli a členové rodiny. Jejich konzumace byla tabu. Harris a jeho tlumočník Henry Heusken však na hovězím trvali. Po týdnech diplomatického tlaku nakonec místní úředníci kapitulovali. Aby nemuseli porušit zákon přímo ve vesnici, sehnali od jednoho chudého rolníka krávu, tajně ji v noci odvedli do zahrad chrámu Gjokusendži, kde Harris bydlel, a tam ji přivázali k památnému stromu. Před porážkou se mniši krávě omluvili za to, co se jí stane. Do protokolu o věci zapsali, že krávu nezabíjejí Japonci, ale že zvíře padlo za oběť "nečistým barbarům zpoza moře", aby se očistila karma vesnice. Zápach pečeného hovězího vyděsil celou Šimodu. Lidé si zakrývali nosy a věřili, že vůně přivolá hněv bohů a epidemii. Dnes v areálu zmíněného chrámu stojí oficiální památník první poražené krávě v Japonsku (tzv. Tóúki). Každý rok se tam konají obřady, během nichž řezníci a kuchaři vzdávají úctu duším zvířat, která lidstvo snědlo._____  5)  Nevěrohodný scénář spolu s dobovými režijními manýry a nepřesvědčivým herectvím velkého kovboje odsouvá totooperetní obrázkové drama(pollstro***) do trvalého zapomnění. Přesto mu nakonec dávám tři hvězdičky, protože jsem si to docela užil._____ 6)  Výstižný koment:Joudec***.

Povrchová těžba jinak vděčného tématu střetu dvou odlišných kultur (dokonce střetu amerického individualismu s japonským kolektivismem) s nádhernou produkcí. Huston však odsunul titulní romantickou linku na okraj a snímek postavil hlavně na nevěrohodné politické lince a na exotickém prostředí feudálního Japonska. Náhled na tradiční kultury je povrchní, téma nevyhnutelné globalizace nevyužité a divák si tak z filmu neodnese nic nad rámec předvídatelného poselství o nenaplněné lásce a americké jednotě. Jako drama film postrádá dramatičnost a jako film o diplomacii postrádá komplexitu (alespoň mírnější), skrz předvídatelnost a banálnost se tak z Barbara a Gejši stává další z řadových filmů oblečených do nepadnoucího kimona a postrádající lepšího tlumočníka.

Príbeh o veľkom diplomatickom dobýjaní Japonska zo strany Ameriky, ale nakoniec sa to vyvinie skôr ako dobýjanie nedobytného srdca krásnej gejše. A popritom vzájomné nakúkanie do celkom odlišných kultúr tej druhej strany. Waynovi celkom išiel aj diplomatický slovník, hoci dôjde aj na tasenie meča, ale to len tak mimochodom, no s koltom za pásom mu to sedí viac.

Veľmi dobrá historická dráma o počiatku medzištátnych vzťahov USA a Japonska skúsenosťou prvého amerického konzula Townsenda Harrisa. Nie je to sícePosledný samuraj, no produkcia je veľmi dobrá a príbeh pekne zachytáva kultúru a aktuálnu spoločenskú situáciu v Japonsku v čase príchodu americkej diplomatickej misie. Jemná romantická linka neprekročí platonickú úroveň. John Wayne v hlavnej úlohe sa tu ocitá v tak trocha netradičnej úlohe, ale rozvážnu postavu diplomata zvládol výborne. Výkony všetkých, najmä japonských, hercov sú presvedčivé a veľmi dobre zapadajú do celkovej atmosféry. 70%

Barbar a gejša je vskutku zvláštní film, protože o nějaké romantice může být jen těžko jakákoli řeč. Mezi Johnem Waynem a Eiko Ando to vůbec nejiskřilo a ve filmu nebylo absolutně poznat, že by ti dva k sobě propukli bůhvíjakou láskou. Působili spíše jako lepší kamarádi. Celý snímek pak není žádným dramatem a už vůbec ne popisem exotického dobrodružství v Japonsku. Připodobnil bych ho k hranému dokumentu o tamějších dobových zvycích a kultuře. Hlavní obsazení je vůbec zvláštní, jelikož to vypadá, že si J. W. jen odskočil od westernů vyčistit hlavu do zcela jiného prostředí.