Moulin Rouge (1952)

Ze života Toulouse-Lautreca se v tomto životopise dozvíme jen něco málo, jedná se spíš o sled epizod, které naznačí prostředí, rodinnou historii, nebo vztah k Moulin Rouge. Co však na mě zapůsobilo nejvíc bylo charisma José Ferrera, který měl hlas jako Alan Rickman a vtipně glosoval okolí slavného malíře, jeho rodiče, i ženy, které jím pohrdaly. Navíc celá barevná paleta filmu je naprosto okouzlující, tlumená podobně jako jeho obrazy, bez zářivosti typické pro přelom 40. a 50. let. Film mě bavil po celé dvě hodiny, pořád se něco dělo a nebyla to nuda.

O  Henrim de Toulouse-Lautrecovi vznikl později třeba film Lautrec, který je tomuto dost podobný. Jak už z názvu vyplývá John Huston film postavil především na obrazech za slavného podniku, aby vykreslil, jak a v čem se utápěl slavný malíř. Mohl být ještě větší a slavnější malíř, ale ta nehoda změnila vše. Nebo právě naopak. Opět nahlížíme pod pokličku tehdejší společnosti a konvencím, do níž Lautrec nezapadal ani vzhledem ani chováním. A on se chtěl odlišovat, způsoby tedy určitě. Možná, že i na truc všem posměváčkům nebo Bohu samotnému. Zajímavé je, že i tak měl plno žen, tehdy zkrátka umělci byli v kurzu. José Ferrer je ve své roli skvělý, ale nemyslím, že by byl lepoší nebo horší než Régis Royer.

Veľmi dobrý životopisný film, ktorý má s blockbusteromMoulin rougespoločné len meno a výskyt postáv na mieste svetoznámeho kabaretu. V skutočnosti ide o životopisný príbeh maliara Lautreca, ktorý sa na rozdiel od filmuLautreczameriava na intímnu stránku života slávneho umelca. Produkcia je kvalitná, ale z dnešného pohľadu old school. Patina času už pokryla spôsob rozprávania príbehu a výkony hercov, ktorý často viac deklamujú dialógy ako hrajú. Napriek tomu majú výraz aj emócie a spolu s hudbou, ktorá zažila doby fonografu, dokáže vytvoriť smutnú atmosféru osamelého Lautrecovho života túžiaceho byť milovaný. 75%

"A rodina ho proklíná/a dobrej konec nečeká/ Toulouse- Lautreca." K Hustonovu filmu mě přivedla nedávná četba románu Irvinga Stonea Žízeň po životě, kde text nabral spád až s příjezdem Vincenta van Gogha do Paříže a setkáním s kolegy malíři, včetně Toulouse- Lautreca.  Ostatně, narážka na van Gogha se v Moulin Rouge objevuje. Montmartre, tančírny, nevěstince, koňak, absint a vnitřní bolest fyzicky znetvořeného umělce- neprávem opomíjený film, jehož literární předlohu si budu muset přečíst.

Prvých 20 minút tohto filmu je skutočne vzrušujúcich-rýchlo sa pohybujúca, honosná sekvencia v Technicolore, odohrávajúca sa v známej hudobnej sieni s kankánovými tanečníkmi, úžasnými dobovými postavami a nádherným pocitom života Paríža osemdesiatych rokov 19. storočia. Tento segment je jedným z najlepších počinov režiséra Johna Hustona a pomohol filmu získať Oscara za najlepšiu umeleckú réžiu a kostýmy. Film pokračuje
morbídnym príbehom výtvarníka Henriho de Toulouse-Lautreca, ktorého pamätne stvárnil José Ferrer, veľa z toho na kolenách. Ferrer je brilantný a nevyhľadáva ani kúsok sympatie, keď preberá slabé stránky postihnutého umelca. Sedem nominácií na Oscara je úplne zaslúžených